úterý 30. listopadu 2010

Zemřel Leslie Nielsen, maskot parodií

Zemřel Leslie Nielsen, maskot parodií
Leslie Nielsen (1926-2010)
28. listopadu zemřel na Floridě po dvoutýdenním onemocnění plic Leslie Nielsen, herec s křivolakou kariérou a komik z leknutí. Bylo mu 84 let.

Bylo by křečovité zveličovat Leslieho talent nebo význam. V jeho bohaté filmografii převažují zapomenutelné televizní seriály a béčkové filmy rozmanitých žánrů, ale jen hrstka z nich stojí za zvýšenou pozornost. Kanadský herec, jehož ostře řezané rysy zprvu předurčily k rolím hlavních kladných hrdinů ve filmech, které si nemohly dovolit zaplatit skutečné hvězdy, se pěkně načekal, než našel svou parketu. Cesta k uznání byla v jeho případě lemována zaměnitelnými podpůrnými rolemi v seriálech jako Columbo nebo To je vražda, napsala, v dobrodružných či kriminálních filmech, sci-fi, thrillerech nebo westernech. Své role z většiny těchto žánrů později zparodoval.

Jestliže určitý okruh diváků nedá dopustit na filmy jako Zakázaná planeta (1956) nebo Dobrodružství Poseidonu (1972), zcela jistě není důvodem kreace Leslieho Nielsena. Průlom v jeho kariéře nastal v roce 1979. Lesliemu bylo 53 let a bratři Jerry a David Zuckerovi se spolu s Jimem Abrahamsem chystali natočit film, který určil směřování filmových parodií na tři desítky let dopředu. Film, který způsobil, že i přísný kritik Roger Ebert časem začal stárnoucího herce nazývat "Laurencem Olivierem filmové parodie". Film, díky němuž zní dnes zcela absurdně, že se Leslie v témže roce ucházel o hlavní roli v Kubrickově Osvícení. Film Připoutejte se, prosím!

"Už jsme měli Lloyda Bridgese, Roberta Stacka a Petera Gravese. Když přišla řada na obsazení role Dr.Rumacka, vzpomněli jsme si na chlápka, kterého jsme viděli snad ve stovkách televizních show a matně si vzpomínali, že snad hrál kapitána Posedionu. Jak se k čertu jmenuje..? Ukázalo se, že se jmenuje Leslie Nielsen a byli jsme nadšení, že souhlasí se schůzkou. Ne snad proto, že by byl vtipný, ale právě pro jeho dlouhou řadu vážných rolí. Když jsme je sledovali, smáli jsme se jako blázni."   (David Zucker)


Leslie byl zřejmě ze schůzky poněkud nesvůj a mohla za to právě jeho nezkušenost s daným žánrem. Zucker vzpomíná, že aby roli v komedii získal, opakovaně upozorňoval, že hrál v jedné epizodě M.A.S.H.e. Vtip filmu byl ale právě v tom, že nesmyslné repliky v bizarních situacích pronášeli herci, které by ze smyslu pro humor nikdo nepodezříval. Trio Zucker-Abrahams-Zucker si Leslieho kreaci zamilovalo a publikum se svíjelo smíchy.

Přesto nelze říct, že by se Leslie Nielsen stal ze dne na den hvězdou komedií. Sci-fi parodie Příšera nebyla milá (1981) zesměšňovala filmy jako Vetřelec, Blízká setkání třetího druhu a seriál Star Trek. U diváků  beznadějně propadla a nevedla si o mnoho lépe ani v pozdějších letech, kdy byla uvedena pod novými názvy Starship (v reakci na úspěch Brooksových Vesmírných těles) a Naked Space, případně Hacked Space (po fenoménu Bláznivých střel). Později natočil řadu dalších parodií, v nichž zesměšnil například Vymítače ďábla (Bláznivý exorcista) nebo Ben Hura (výlet do Itálie s názvem S.P.Q.R. 2000 e 1/2 anni fa). Obecně se ale dá říci, že jakýkoli úspěch či neúspěch Leslieho Nielsena v komediálním žánru byl podmíněn účastí nebo neúčastí někoho z týmu ZAZ za kamerou.

S pokračováním Připoutejte se, prosím! 2 (1982) nemělo trio ZAZ autorsky nic společného a Leslie Nielsen v něm nehrál. Celá čtveřice totiž tou dobou natáčela televizní seriál Police Squad! U nás nikdy neuvedená šestidílná série parodovala rutinérské policejní seriály a přivedla na svět poručíka Franka Drebina. Zpětně je velice udivující, že seriál nebyl úspěšný. Rozdíl mezi ním a pozdější filmovou trilogií s Drebinem je, že Police Squad! paroduje více neohrabanou televizní formu vyprávění a  nezúčastněnou rutinu herců než vnitřní klišé žánru. Nejadresněji prý mířil na seriál s Lee Marvinem M Squad (1957-1960). Dobře známé situace, kdy si postavy v dlouhých polopatických dialozích cosi sdělují a herci při tom nevědí co s rukama, zde vedou k destrukci rozmanitých rekvizit nešikovným Drebinem a rozpačité snaze tyto incidenty přejít, jako by byly součástí hry. Leslie Nielsen zde hraje spíš nešikovného herce v mizerném seriálu z policejního oddílu, než nešikovného policistu jako v pozdějších filmech. Přesto jde o stejný princip humoru a pokud můžete, rozhodně seriál vyhledejte.

Bláznivá střela
 Přestože se forma seriálu neosvědčila, sama postava Franka Drebina byla i díky Lesliemu Nielsenovi natolik životaschopná, aby se kolem ní dal vystavět film. Bláznivá střela (1988) a její dvě pokračování (1990 a 1993) patří do zlatého fondu filmové parodie a v tradici Připoutejte se, prosím! sází na často doslovně přetočené scény z rozmanitých filmových hitů, postavené na hlavu třaskavou pointou, "nežádoucím" dějem ve druhém plánu nebo vizualizací metafor z dialogů. Víc a víc prostoru dostává také čistý situační humor, který by obstál i v neparodické komedii a třeba destrukci strojené vznešenosti oscarového ceremoniálu z třetího dílu považuju za jednu z nejvtipnějších sekvencí amerického filmu 90. let.

Kéž by se Leslie Nielsen vždy držel clouseauovských vážných úmyslů Franka Drebina a všechny ty šílenosti prováděl s kamennou tváří. Bohužel hazardoval s přízní publika a každou Bláznivou střelu nebo Utopence na útěku (jehož v roce 1998 režíroval dlouholetý gagman ZAZ Pat Proft) vyvážil nejméně jedním upitvořeným Panem Magorem (1997) či 2001: Vesmírnou prdou (2000). Dobrá místa má jistě i Agent WC 40 (1996) a kapitolou pro sebe jsou rozporně hodnocené Drákuloviny (1995).

Přesto se Leslieho kredit časem snižoval a relativně příznivé reakce na jeho pidirole v novodobých parodiích jako Suprhrdina (2007) nebo Spanish movie (2009) lze vysvětlit spíš jejich celkově slabou úrovní, mezi níž je "jednooký" Leslie králem. Jistou pozornost si podle mě zasluhuje jeho poslední spolupráce s Davidem Zuckerem Bláznivá střela: Amerika v ohrožení (2008), o které jsem blíže referoval v samostatném článku.


čtvrtek 25. listopadu 2010

Tak pravil Martin Pomothy

Tak pravil Martin Pomothy
Na stránkách Českého rozhlasu byl objeven přepis rozhovoru, který otec zakladatel ČSFD Martin Pomothy alias POMO 11.10.2010 poskytl reportéru Janu Richterovi. Rozhovor vyvolal jisté šibeniční veselí a spršku jízlivosti v ČSFD diskusi, ale protože tam pravděpodobně zavítá zanedbatelná jedna promile všech uživatelů ČSFD a rozhovor byl navíc veden v angličtině, nebude od věci zveřejnit jeho český překlad. Originál si můžete poslechnout nebo přečíst ZDE, následuje můj překlad, který vynechal koktání a zaměřil se na informace. POMO si osvojil ptydepe politiků a diplomatů, ale i přes zjevnou snahu hodně mluvit a mnoho neříkat rozhovor obsahuje zajímavá místa. Některá z nich se právem dotkla slovenských uživatelů ČSFD a jiná namíchla všechny, kdo se snaží vlastními silami databázi zlepšovat s nadějí, že současná stagnace nebude trvat věčně. Základní pocit, který jsem z rozhovoru získal, je, že POMOvou ambicí zůstává s ničím výrazně nehýbat. Posuďte sami:

MARTIN POMOTHY, ZAKLADATEL NEJVĚTŠÍCH TUZEMSKÝCH FILMOVÝCH STRÁNEK

Po svém založení v roce 2001 vyvolala Česko-Slovenská filmová databáze alias ČSFD masivní zájem českých a slovenských uživatelů. Největší databáze svého druhu se blíží ke čtvrt milionu profilů filmů, televizních seriálů, herců, režisérů a tak dále. Kolem stránek se rozrostla obrovská komunita více než 220.000 uživatelů. V dnešním vydání pořadu Jeden na jednoho zpovídáme Martina Pomothyho, tvůrce a správce databáze.

 
"Sám jsem se vždycky zajímal jak o filmy, tak o názory druhých na ně. Když mi bylo osm let, kreslil jsem si na papíry sloupečky se jmény filmů a přidával k nim hodnocení svých přátel a rodiny. Vždy mě zajímalo, kdo z nich který film nejlépe hodnotí. Už to byly počátky mého nápadu."

Před dvěma lety, kdy měla ČSFD kolem 80.000 uživatelů, jste říkal, že zůstává vaším koníčkem a není prací na plný úvazek. Dnes má přes 220.000 uživatelů - je to stále jen koníček? 

"Pořád je a doufám, že vždy bude. Momentálně se poohlížím po jiných způsobech obchodu mimo oblast filmů, protože chci, aby ČSFD zůstala jen mým koníčkem. Proto jsem se snažil uplatnit například v oblasti nemovitostí a podobně."

Co bylo podle vás klíčem k úspěchu databáze? Čím se stala tak populární?
 
"Myslím, že lidé vidí a cítí, že ČSFD není komerční projekt vedený nějakou velkou společností, která se na něm snaží vydělat. Vidí, že to nedělám jen pro sebe, ale pro mnoho lidí, kteří tam píšou komentáře a zakládají si profily. Cítíte z toho ducha filmového fandovství. Není to jen tabulka s informacemi o filmech."

Dát uživatelům možnost psát vlastní filmové recenze je jistě velké lákadlo. Na druhé straně máte asi obavy o kvalitu toho, co píší, že?

"Samozřejmě. Kvalita informací je pro ČSFD prvořadá. Ale máme na to systém, víte? Kdokoli nemůže psát cokoli. Systém uživatelských práv, kdy konkrétní člověk může psát tohle, ale ne něco jiného má svou strukturu; zaručuje, že když někdo napíše nesprávnou informaci, někdo jiný to zjistí a okamžitě ji smaže."

Myslíte, že část úspěchu přinesly také všechny funkce, které ČSFD nabízí? Lidé si mohou za poplatek půjčit a stáhnout filmy, mohou si sestavovat vlastní personalizace databáze. Byla by ČSFD stejně úspěšná i bez těchto vlastností? 

"Jsou tam i takové funkce, ale nejsou jádrem databáze. Jejím srdcem je sdružování lidí, kteří milují filmy, možnost o nich mluvit, hodnotit je, budovat si vlastní profily a říkat na nich ostatním, jaké filmy se jim líbí, jaké mají doma, jaký film chtějí letos vidět a tak dále. Všechno je to o komunitě a tyto funkce jako stahování filmů nebo koupě DVD na ČSFD jsou, ale nejsou jejím srdcem."

Narozdíl od některých jiných databází, ČSFD neposkytuje některé detailní informace, zejména osoby a obsazení a seznam členů štábu. Myslíte, že je to problém?

"Některé chybějící věci plánujeme zařadit, ale nechceme je tam všechny. To není naší prioritou. Řadu z nich nepotřebujeme k tomu být dobrou a úspěšnou databází. Spousta těch informací má smysl jen pro odborníky a my jsme spíš fandové, normální lidi, kteří chtějí vědt, které filmy vysílané v televizi jsou dobré a které ne. To je hlavní cíl."

Jistě, ale lidé se třeba nemohou dozvědět, kdo je autorem často zajímavé hudby ve filmu. Myslíte, že to je něco, co databázi chybí? 

"Ano a také to bude přidáno. Vlastně už to tam mělo být, ale zatím k tomu nedošlo."

Jste původem Slovák. Je to důvod, proč je databáze česko-slovenská? 

"To je, oč tu běží. Myslím, že přesně tak to je. Jsem Slovák, žil jsem tam do dvaadvaceti, než jsem přišel do Prahy, kde se cítím doma. V Praze se mi líbí. Ale stále mám na Slovensku rodinu, i tam jsou filmoví fanoušci - ne tolik jako v Česku, ale přesto - řekl jsem si, proč ne? Znám lidi v tamějším filmovém průmyslu, distributory, znám tamější trh, proč ho tedy nepřipojit?"

Víte, kolik Čechů používá vaše stránky v porovnání se Slováky?
 
"Asi 15% uživatelů je ze Slovenska. Když si uvědomíte, že Čechů je asi deset milionů a Slováků pět milionů, je na Slovensku mnohem méně filmových fanoušků než v Česku. Myslím, že to je smutné. Slováky filmy tolik nezajímají."

Čím si to vysvětlujete? 

"Národní povahou. Je to místem kde žijete a jaké máte postoje. Vše je to věc mentality."

Uvažovali jste někdy o anglické mutaci ČSFD?
 
"Promiňte, ale o svých plánech nemluvím."

Ale myslíte, že má na trhu místo taková databáze, specializující se na české a slovenské filmy? 

"No, zatím žádná taková neexistuje."

ČSFD má několik konkurentů - FDb, České filmové nebe - zvažoval jste někdy možnost sloučení?
 
"V žádném případě. Vedlo by to ke snížení kvality ČSFD."

Ocitl jste se někdy pod tlakem distributorů nebo filmových producentů, abyste zahrnul nebo vypustil některé informace o jejich filmech? Obracejí se na vás s takovými požadavky?
 
"Ne. To se mi stalo jen na Slovensku, když jsem byl šéfredaktorem časopisu Blokbaster. V Česku se to stát nemůže; zdejší lidé jsou tolerantnější, demokratičtější a přemýšlivější."

Řada lidí přichází na vaše stránky za informacemi, co se hraje v kinech. Máte profesionální reportéry a recenzenty?

"Nemáme, ani to neplánujeme. Chceme jít jinou cestou. Skoro každý zpravodajský portál má profesionální recenzenty, kteří píší dlouhé recenze, chodí na premiéry a zpovídají hvězdy. Na ČSFD jsme je nikdy neměli a je to pořád populární stránka, takže k čemu by nám byli? Jdeme jinou cestou, která se líbí jak nám, tak i mnoha dalším lidem."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Případné zájemce, prahnoucí po informacích o hlemýždích posunech databáze a žabomyších válkách mezi uživateli odkážu na cenný a často velmi vtipný každoměsíční report, který uživatel Djkoma zveřejňuje na svém blogu.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...