úterý 16. března 2010

Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju

Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju
"Dejte si radit, to nemůže nikdy vadit, když budete se všemu smát...," zpívala v roce 1938 v převlekové komedii Holka nebo kluk. Život Adiny Mandlové (1910-1991) ale nebyl žádná legrace. Napsala o něm velmi otevřenou knihu a ta je právě k dostání za baťovských 99,- Kč v Levných knihách.

Letos uběhlo přesně sto let od narození herečky, kterou mnozí podceňovali v profesi, mnozí jí křivdili lidsky, ale jas její legendy tím vlastně jen posílili. Přiznám se, že sám jsem Adině Mandlové musel postupně přicházet na chuť. České filmy 30. a 40. let mám rád od dětství, jejich naivitu a určitou strojenost beru jako součást hry, ale třeba po boku Oldřicha Nového jsem vždycky raději viděl Natašu Gollovou. Adina v mých očích z té idylické stylizace vyčnívala. Provokovala. Byla uštěpačná, ironická, arogantní. Zprvu podprahově, jaksi proti srsti předepsané roli; později, když se ukázalo, že naivky nebudou její obor, už zcela otevřeně.

Ale asi právě to je na ní přitažlivé a kniha tento dojem ještě posiluje. Mandlová ji napsala na popud Josefa Škvoreckého a poprvé vyšla v jeho samizdatovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v roce 1977. Krátce po sametové revoluci se dočkala i prvního z mnoha českých vydání a není zcela od věci, že se tak stalo pod hlavičkou Československého filmového ústavu. Proč se akademická instituce vůbec zaobírala nějakou bulvární knihou dávno neaktivní herečky?

"Vy mošny, vy jste horší než já, protože co já dělám veřejně, vy děláte tajně." (Cech panen kutnohorských)

Ta kniha se svému žánru vymyká právě tak, jako její autorka trendům své doby. Máme sklony si idealizovat jak prostředí meziválečného českého filmu, tak dobu jako takovou. Pro pár působivých scén z Kristiána vytěsňujeme z podvědomí ušlápnutého oportunistu Aloise Nováka, který se za něj vydával. Mandlová líčí tuto dobu a vztahy v ní bez příkras. Nemstí se, neodsuzuje, jen plasticky vypráví, co zažila, co si o tom myslela tehdy a co později a samu sebe v tom vyprávění nijak nezvýhodňuje. Pokud velmi detailně líčí značně vyhrocené vztahy ve své rodině nebo pozdějších manželstvích, nezdá se, že to dělá, abychom ji litovali nebo obdivovali, ale proto, že i to jsou vlákna pavučiny, na kterou se později přilepila a nelze je proto zamlčet.

"Sedí muška na stěně, na stěně, na stěně, sedí muška na stěně, sedí a spí..." (Dva týdny štěstí)

Když se po Praze kolem roku 1940 začala nést pomluva, že "Mandlová chodí s K.H.Frankem", nepřikládala jí zvláštní význam a ironizovala ji stejně jako vše ostatní, co se o ní povídalo. Vladimír Slavínský se tím drbem dokonce inspiroval k napsání a natočení úspěšné komedie Přítelkyně pana ministra. Adina v něm hrála chudou slečnu, která získá společenské renomé díky náhodě, že jela ve stejném výtahu s ministrem Jaroslavem Marvanem. Pomluva, která filmové hrdince paradoxně pomohla, reálnou Adinu Mandlovou de facto zničila. Kauzalita událostí, které po válce vedly až k jejímu exemplárnímu zatčení a uvěznění na Pankráci, je v knize vylíčena s udivující otevřeností a ukazuje právě tu odvrácenou tvář doby, za níž se neradi ohlížíme. Sama Mandlová tuto životní etapu shrnula lapidárními slovy:

"Nikdo nezatkl celou Českou filharmonii, ale dirigent Talich seděl na Pankráci; herci divadla Vlasty Buriana netrpěli za to, že u něho za okupace měli dobré bydlo a žádný je neodmítl, ale Vlastu sebrali a uvěznili hned první dny revoluce. Osvětlovači, kameramani a režiséři, kteří pracovali na Barrandově i v Berlíně na německých filmech, nebyli nahnáni do vězení, ale já tam seděla pro výstrahu celému uměleckému světu."

Není možné narovnat vše, co bylo pokřiveno, a popsané události herečku přiměly k emigraci. Přestože v ní prožila delší část života než v rodné zemi, v knize zaujímá oddíl "V cizině" sotva třetinu. Je nesmírně zajímavý, přesto je z něj znát, že činorodá aktivita předchozích let zmizela v nenávratnu a Mandlová se nikdy nesžila s novým prostředím. Kniha Dneska už se tomu směju je cenným vzkazem z minulosti. Ujišťuji vás, že na filmy s Adinou Mandlovou se po jejím přečtení budete dívat úplně jinýma očima.


pondělí 15. března 2010

Not the Messiah! (he´s a very naughty boy)

140 sboristů, 80členný orchestr, 5 sólistů, 8 dudáků, 3 ovce a 4 živí Pythoni v říjnu oslavili 40 let od vzniku skupiny Monty Python gigantickým koncertem v londýnské The Royal Albert Hall a míří s ním do českých kin!


Eric Idle, nejmuzikálnější z Pythonů, je současně nejdovednější v nacházení nových a nových způsobů, jak jejich starou slávu resuscitovat. Před lety zažil obrovský úspěch s turné Eric Idle zneužívá Monty Pythona, poté zkomponoval muzikál Spamalot na motivy filmu Monty Python a svatý Grál. Stal se z něj broadwayský velehit, oceněný cenou Tony. Tentokrát došlo na Život Briana. Pod názvem Not the Messiah, he´s a very naughty boy (Není žádný mesiáš, je to zlobivej kluk), který odkazuje jak na Händelova Mesiáše, tak na slavnou větu Brianovy matky, uspořádal dosud nejopulentnější akci pod hlavičkou Monty Pythona. Spektakulární oratorium, kde jako hosté vystoupili také Michael Palin, Terry Jones a Terry Gilliam. Protože u toho byly kamery, budeme mít čest být u toho také.

Háček je jen v tom, že půjde o exkluzivní jednorázové představení v 90 anglických kinech a mezi dalšími také ve třech českých. Předprodej je v plném proudu a nezbývá mnoho času. Trailer jistě přesvědčí i poslední pochybovače:


Data promítání:

Zlín 25.3.2010 v kině Golden Apple Cinema
Brno 25.3.2010 v kině Velký Špalíček
Praha 25.3.2010 v kině Palace Prague

Oficiální stránky projektu

sobota 13. března 2010

Kočár nejsvětější svátosti

Kočár nejsvětější svátosti
Jan Werich má pakostnici v noze, Miloše Kopeckého pod palcem a Jaroslavu Adamovou na krku.

S mikrokomediemi z 60. let s Janem Werichem v hlavní roli Česká televize šetří, má jich totiž všehovšudy sedm. Ale když některou odvysílá, můžete vsadit cedník, že to bude v neatraktivním čase. Tak je tomu i tentokrát. U příležitosti 85. narozenin Jaroslavy Adamové uvede nejdelší film této série, Kočár nejsvětější svátosti (1962).


Peru, 18. století: Limského místokrále Riberu (Jan Werich) trápí bolest v noze a zaměstnanci jeho domu kolem něj chodí po špičkách, aby mu nedali žádný podnět ke hněvu. Ale jak mu to říct? Jak mu sdělit, že zatímco stonal, jeho milenka, o níž nemají vědět, že je to milenka, vyvolala veřejný skandál? Herečka Camila Pericholová (Jaroslava Adamová) zběsilou jízdou kočárem, darem místokrále, vyvolala veřejné pohoršení v církevních kruzích. Na tajemníku Martinezovi (Miloš Kopecký) je toto svému vládci šetrně sdělit a připravit jej na možné diplomatické nepříjemnosti, které z toho plynou. Jak se vládce zachová? Ztrestá milenku, nebo donašeče? Zachová si důstojnost? Podlehne nenápadnému vydírání biskupa, tajemníka a ostatních, kteří by rádi z aféry získali něco pro sebe?

Původně divadelní hra Prospera Mérimée (1803-1870) La Carrosse du Saint-Sacrement stojí ve stínu jeho Carmen, přesto byla šestkrát zfilmovaná. Ale zatímco třeba ve výpravné verzi z roku 1952 stojí ve středu dění Anna Magnani jako Camila Pericholová, česká verze centralizuje nemocného místokrále a bere si tím z předlohy něco jiného, než co se samo nabízí. Pericholovou osobně poznáme až ve druhé polovině hry, kdy už mámě spoustu informací. Nejen o ní, ale zejména o těch, kteří o ní mluví, o tom, co způsobila a jak na to místokrál reagoval. S přezíravým nezájmem zamítl vše negativní jako pomluvy závistníků, ale mezi čtyřma očima s hříšnicí mluví jinak. Budete-li tuto jen zdánlivě statickou hru pozorně sledovat a poslouchat, shledáte ji nabitou událostmi.

Režie: František Filip, v dalších rolích Otomar Krejča, Miloš Nedbal a Miloš Nesvadba.

Doba vysílání: 14.3.2010 ve 12:00 na ČT2

čtvrtek 11. března 2010

Heil Honey I´m Home!

Příběh největšího přešlapu v dějinách britského sitcomu.

Jednoho večera před dvaceti lety se britští televizní diváci jako obvykle podívali na další epizodu populárního sitcomu Dad´s Army a ti, kteří ještě neměli válečné legrace dost, se mohli těšit na nášup. Soukromá společnost British Satelite Broadcasting těžila převážně z akvizic. Tentokrát zvala na "znovuobjevený sitcom z 50. let". Mystifikační legenda pravila, že jde o zapomenutý výtvor amerického producenta jménem Brandon Thalburg jr. "Bude to hit-com!," slibovalo se.

O půl desáté večer vstoupil do dveří Adolf Hitler. Zdvihaje ležérně pravici, zvolal titulní větu. "Heil, honey, I´m home!" Eva Braunová vyšla v zástěře z kuchyně a vyčetla Adolfovi, že se zdržel a vystydl mu proto schnitzel. Jako každý den. Adolf vysvětluje, že je zaneprázdněný muž, ale to na Evu neplatí. "V úterý to byl Von Ribbentrop, ve středu Klaus Katzenjammer...," vypočítává Hitlerovy výmluvy a vysměje se mu, že je jen malíř pokojů. Následuje obligátní udobřování. Adolf Evě slíbí, že zítra bude na večeři doma a přivede s sebou britského premiéra Nevilla Chamberlainea. To Evě zaimponuje a přestože má držet jazyk za zuby, vše vyzradí sousedům, židovským manželům Goldensteinovým...

Zkouším si představit nic netušící diváky z roku 1990, jak tohle všechno sledují a co tomu říkají. Největší masový vrah 20. století jako bodrý strejc, který se v útulném bytečku láskyplně haštěří se svou ženuškou, přetahuje se s Chamberlainem o Mnichovskou dohodu a vtipkuje o obsazení Československa? Pravda je, že britský humor má pružnější hranice než americký, ale tohle byla silná káva. Seriál vyvolal obrovskou kontroverzi, byl okamžitě zastaven a už nikdy se nevysílal. Z plánovaných osmi epizod byly natočeny tři, po odvysílání pilotu se ale žádná z nich na obrazovky nedostala. Kde byla chyba?

Až se na pilot podíváte, záhy sami poznáte, že šlo o sitcom o jednom vtipu, který ani nebyl směšný. Jako jednorázový skeč nebo krátký film by třeba obstál, ale dívali byste se pravidelně na jakousi alternativní verzi dějin, které vyústily v genocidu a smáli se jim? Má to cosi společného se satirou Mela Brookse Producenti (1967) o vzniku nevkusem kypícího muzikálu o Hitlerovi. Jak Producenti, tak Heil, Honey zesměšňují americký vkus, pokřivené a neúplné informace o dění v Evropě a ochotu tleskat všemu, co je hýřivě výpravné (muzikál) nebo falešně laskavé a žertovné (sitcom). Seriál o Hitlerovi není náhodou stylizovaný do estetiky rodinných "gaučových" sitcomů 50. let. Tradice, kterou začal seriál I love Lucy, známý u nás spíš jako pojem, pokračuje dosud přes všechny Cosby Show, Plný dům, Krok za krokem a další. Tyto pomníčky občanského oportunismu prostřednictvím svých hrdinů glorifikují vlastnosti, které vůbec nejsou pěkné a jsou proto vděčným terčem satiry. Ale bez nějakého rámcového děje, jaký měli Producenti, bez vnějšího komentáře jde o příliš tenký led. Přesto jako kuriozita ten neblahý pilot stojí za vidění a tady je.




středa 10. března 2010

Růžový Hubert

Ve vší tichosti a okrajovém čase dnes Česká televize uvede zřídkakdy reprízovanou televizní inscenaci Růžový Hubert z roku 1985.

Autorka mnoha detektivních románů Eva Kačírková zadaptovala detektivku otce žánru Edgara Wallace Černý opat jako parodickou komedii a přestože televizní láce z inscenace trčí na každém kroku, za vidění stojí. Už pro možnost srovnání s tematicky příbuzným filmem Fantom Morrisvillu (1966).

ČT ji ve své anotaci uvádí takto: "Lord Henry, skrývající za důstojnou tváří a nejistým krokem starého muže známky bývalého světáctví, jeho mladší bratr, vyzařující mužnou jistotu, starost o rodovou tradici a její neposkvrněný štít, lordova mladičká, křehká snoubenka Jana Harperová, její ve všem všudy velkoryse pojatá tetinka, synovec Artur, londýnský advokát a chlapík bez skrupulí, lordova sekretářka, atraktivní blondýnka Mary Brownová, doktor Freeman, lékař, vždy na pokraji odvážně správného řešení situací. Nechybí ani starý komorník, znající veškerá přání svého pána i jejich skutečný obsah. To jsou jen někteří aktéři děje, jehož soukolí má rozhýbat detektiv seržant Putler ze Scotland Yardu."


Nemělo by smysl zatajovat vám, že nejde o žádný klenot československé televizní tvorby. Ke správné romanticko-strašidelné atmosféře wallaceovek inscenaci chybí přesvědčivé exteriéry a důslednější vedení herců, z nichž někteří si zachovali anglickou odměřenost a smysl pro podání slovního vtipu, jiní (zejména Jan Faltýnek jako detektiv Putler) sázejí na koulení očima a křiklavé přehrávání.

Modrá krev si na štít vyvěsila dvě kategorie komedií - "neotřelé" a "neprávem zapomenuté". Zda je Růžový Hubert zapomenutý právem či neprávem, ponechám na vašem osobním úsudku, ale neotřelý bezpochyby je. V době, která přála zejména komunální satiře, příběhům o tom, jak někomu v bytě neteče voda nebo urguje na OPBH sporák, přinesl rozvernou malou parodii ze staré dobré Anglie a co si budeme říkat, takový Miloš Kopecký se u krbu ve vlastním šlechtickém sídle vyjímal jistě lépe než třeba v továrním prostředí. Věčně popletený a nepraktický lord Henry, kterého všichni kromě loajálního bratra obcházejí, šidí a podceňují, je roztomilá figurka, atypicky vyčnívající z řad Kopeckého sršatých suverénů. Nemáte-li lepší program, na Růžového Huberta se v hodině duchů podívejte.

Režie: Zdeněk Kubeček, v dalších rolích Petr Štěpánek, Stella Zázvorková, Jiří Kodet, Regina Rázlová, Zlata Adamovská, Oldřich Vízner a Karel Effa.

Doba vysílání: středa 10.3.2010 ve 23:55 na ČT1

úterý 9. března 2010

A teď něco úplně jiného

Česká televize v souvislosti s dokumentárním cyklem Monty Python - málem pravda uvede také první film skupiny A teď něco úplně jiného (1971)

Film je ve skutečnosti kompilátem skečů z prvních dvou sérií Monty Pythonova Létajícího cirkusu. Byl vytvořen jako - řečeno dnešními slovy - demo, které mělo zlákat zahraniční televize ke koupi seriálu. Protože Monty Pythonův Létající cirkus si dělal legraci z televizních pořadů, her, seriálů a zpravodajství, televizně také vypadal a film má jiné nároky.

Výsledek je proto kombinací skečů, které byly natočeny kompletně znovu, filmověji, s těmi, které byly pouze přepsány na celuloid a zcela původní jsou jen některé animace Terryho Gilliama a další dotáčky, spojující jednotlivé skeče do nových souvislostí. Přesto - pokud série Monty Python - málem pravda zaujala někoho, kdo původní Létající cirkus ani následné regulérní filmy jako Monty Python a svatý Grál (1975) nebo Život Briana (1979) neviděl, mohl by právě tímto koncentrátem seriálu začít. Film obsahuje řadu skečů, které patří k nejslavnějším. John Cleese nám předvede svou vyčerpávající definici mrtvého papouška a naučí sebeobraně proti útokům ovocem, Michael Palin uvede skvělou televizní show Vydírání, Eric Idle přispěje svým "duc-duc skečem", Terry Jones bude zápolit s maďarštinou a Graham Chapman nevinnou poznámkou o špinavé lžíci vyvolá zkázu jedné restaurace. Všichni se navíc zúčastní prestižní soutěže o Vola Vyšších Vrstev! Nebudete-li postrádat příběh, můžete se výborně pobavit. Připojený trailer vám - věřte, že jen v hrubých obrysech - napoví, co očekávat.



A teď něco úplně jiného (And now for something completely different) odvysílá 9.3.2010 ČT2 ve 23:55

Návštěvní dny Šimka a Grossmanna na CD

Návštěvní dny Šimka a Grossmanna na CD
V pondělí 8.3.2010 vyšel jako levné trafikové audio CD první Návštěvní den Šimka a Grossmanna, s týdenními odstupy budou v průběhu března k mání další tři.

Není obvyklé, aby se komická dvojice tak hluboko vryla do dějin národní zábavy pouhými čtyřmi roky společného působení. Miloslav Šimek (1940-2004) a Jiří Grossmann (1941-1971) sice začali spolupracovat v roce 1962, ale vystupování v komorních scénách divadla Alfa v Plzni nebo klubu Olympic v Praze rozhodně nejsou tím, co je zařadilo do všeobecného povědomí. Teprve angažmá v divadle Semafor v roce 1967 udělalo z původně stavebního inženýra Grossmanna a pedagoga Šimka Cyrila a Metoděje dadaistického humoru československého zábavního průmyslu. Protože Česká televize v archivních sestřizích připomíná stále stejné a poměrně krotké skeče, vězte, že CD podoba se od televizních Návštěvních dnů liší.

Z televizních Návštěvních dnů a zejména pořadu Hop dva tři známe Šimka a Grossmanna převážně jako dva holedbavé naivy, kteří jsou přesvědčeni, že vědí, jak dělat "show", vzájemně se trumfují ve znalostech této problematiky a veškerá činnost na jevišti je přitom usvědčuje z omylu. To je ale neúplný obrázek. Jak vědí čtenáři jejich povídek, z nichž mnohé směly vyjít až po sametové revoluci, pánové měli i kurážnější stránku.

Šimek a Grossmann si postupně vytvořili určité putovní charaktery, které přenášeli z představení do představení. Grossmannův Dušan M. Pupák byl satirou na protěžované lidové takyumělce, užitečné blbce, kteří byli prosazováni jako režimem jmenovaná elita. Muž s nepřeslechnutelnou vadou řeči, jakož i mysli, byl ve skečích Š+G častým účastníkem besed a "mluvčím lidu". Jeho protiváha Čenda Krchov, představovaný Šimkem, už byl doslova vyšší kádr. Parodoval samozvané kulturní referenty a politické tribuny, kteří mnoho inteligence nepobrali, ale zato jim ve funkcích narostl hřebínek. Krchov ve svých projevech k publiku hýřil ukazovacími zájmeny, hudroval dobovými floskulemi a pod různými hrozbami se dožadoval poslušnosti publika. Nad besedami a veřejnými projevy nevyzpytatelného Pupáka dohlížel, zasahoval do nich a trestal každou odchylku od stanovených mantinelů, dopouštěje se přitom stále komičtějších atentátů na český jazyk. Byl k popukání.


Co se v televizi neobjevilo, často zůstalo v audiopodobě zachováno. Z ideologických důvodů se spousta skečů, povídek a písní na původní gramofonové desky nedostala a teprve při porevolučním vytěžování bohatého archivu Supraphonu máme možnost je slyšet. Sem patří například parodie na píseň Karla Gotta Dám dělovou ránu s všeříkajícím názvem Aurora nebo Grossmannovy anglicky zpívané písně. Stejně jako politicky ožehavé povídky typu Jak jsme přechovávali Bělogvardějce budou na CD uváděny jako bonusový materiál. V divadle a na deskách se proti televizi také víc improvizovalo podle reakcí přítomného publika a humor byl někdy abstraktnější, nepředžvýkaný pro masy.

Přiznám se rovnou, že ta CD ani z jejich dřívějších vydání sám dosud nemám a proto nevím, jak jsou sestřižena, jestli například dodržují posloupnost jednotlivých představení, nebo se jedná o průřezovou kompilaci napříč všemi, víceméně náhodně rozdělenou na čtyřech CD. Proto níže najdete seznam zvukových stop prvního Návštěvního dne, jak je uvádí vydavatel, Supraphon. Koupi ale rozhodně doporučuji. Za směšnou cenu 44,- Kč za kus získáte soubor nejvtipnějších výstupů ve své kategorii. Fantazie navíc udělá své a osobně mám Šimka a Grossmanna v audiopodobě radši než v televizních pořadech, přece jen ovlivněných přežitými dobovými trendy televizní zábavy.

Obsah CD Návštěvní den Šimka a Grosmanna 1:

01. Jambory (instrumental) - 1:28
02. Dobrý večer (dialog) - 4:24
03. Pastevecká (píseň) - 2:48
04. Moje jízda tramvají (povídka) - 5:58
05. O neštěstí (dialog) - 6:05
06. Džesík (píseň) - 2:38
07. Jak jsme chovali užitečné zvíře (povídka) - 7:27
08. Zeptej se, kam plují lodi (píseň) - 3:28
09. Pokus pro dva (dialog) - 4:42
10. Dialog o seznamování (dialog) - 4:54
11. Drahý můj / parodie (píseň) - 2:11
12. Návštěvní den 1 - závěr - 0:52
Bonusy:
13. Jak jsme přechovávali bělogvardějce (povídka) - 7:22
14. Maluju obrazy za cigáro (píseň) - 3:21
15. I Gotta Know (píseň) - 2:34
16. Pupák na besedě se čtenáři (dialog) - 10:40
17. Aurora / parodie na píseń Dám dělovou ránu (píseň) - 3:39

Vyšlo jako příloha deníku Blesk 8.3.2010


Návštěvní den 2 vyjde 15.3.2010
Návštěvní den 3 vyjde 22.3.2010
Návštěvní den 4 vyjde 29.3.2010

neděle 7. března 2010

Lakomec Viktor Preiss

Záhy po odvysílání Talismanu ČT2 uvede nikoli vynikající, přesto nadstandardní televizní inscenaci Moliérova Lakomce (2002) s Viktorem Preissem v titulní roli.

Známý děj ČT shrnuje těmito slovy: "Harpagon je zámožný pán, ale svému domu vládne hamižnou pěstí. Šetří na všem, tyranizuje a omezuje své děti i personál. Zároveň je to však požitkář. Rád by si vzal za ženu mladičkou a půvabnou dívku Marianu, která však dává přednost jeho synovi Kleantovi. Dceru Elišku hodlá bez věna provdat za stárnoucího muže a Kleanta oženit s bohatou vdovou. Eliška však tajně miluje správce Valéra, který Harpagonovi naoko podlézá a snaží se získat jeho přízeň. Sňatky v domě organizuje důvtipná dohazovačka Frosina za přispění vychytralého sluhy Čipery. Po mnoha humorných zápletkách vše dopadne jinak, než si pán domu přál. Namísto Mariany objímá své ztracené a znovunalezené zlaťáky a o svých dětech nechce nic slyšet. Oba mladé milující páry si najdou prozatímní útočiště u Frosiny."


Zdeněk Zelenka, úpravce hry a režisér inscenace, ji uchopil trochu jinak, než je v kraji zvykem. Potlačil její příliš okázalou mravoličnost a neukazuje na Harpagona odsuzujícím prstem, spíš pozoruje jeho úzkost a paranoiu v tragikomickém kontextu. Blíží se tak moderním situačním komediím a naopak vzdaluje akademickému nakládání s přece jen zaprášeným textem. Vedlejším účinkem této rozvolněné modernizace jsou bohužel křečovité kreace několika herců ve vedlejších rolích. Scény, ve kterých chybí Harpagon, jsou výrazně slabší než zbytek.

Viděl jsem několik verzí Lakomce. Stanislav Neumann, Luba Skořepová a ve vypjatějších momentech i František Filipovský se zřejmě v souladu s režií nechali příliš unášet teatrálností Harpagonova monologu a jako by ho spíše zvnějšku komentovali a odsuzovali. Miloš Kopecký ho zase pojal jako muže, který si lakotu racionálně vybral a upnul se k ní jako jedinému cíli ve světě, jímž pohrdá. Je jistě těžké odolat vlivu tolika dřívějších interpretací, vyhnout se třeba jen podvědomé nápodobě.

Viktoru Preissovi se to podařilo. Jeho Harpagon je asketický, úzkostný hektik. Jeho čelo brázdí vrásky neustálých starostí se služebnictvem, dcerou, synem a jejich hýřivým požitkářstvím, kterému nebrání z vypočítavosti (jeho pletichy jsou směšně naivní), ale z přesvědčení a pudového strachu střádavé veverky, které se zčistajasna rozsypaly oříšky. Při tom všem je tak neodolatelně komický, jak umí být v analogických rolích snad jedině Louis de Funés (i on Harpagona hrál, bohužel ve filmu, jehož ambice se neslučovaly s Louisovou obvyklou komikou). Preissova téměř hmatatelná úzkost a stihomam vyvolává až obavy a soucit. Někdo by mohl namítnout, že je to špatně, že Harpagon JE negativní postava. Přesto se mi tato interpretace líbí nejvíc ze všech viděných a kvůli Viktoru Preissovi ji vřele doporučuji.

V obsazení dále figurují Jiřina Bohdalová, Jan Dolanský, Andrea Elsnerová, Filip Blažek, Michaela Maurerová, Miroslav Vladyka, Rudolf Hrušínský III., Oldřich Vlach, Jaroslav Kepka, Blažena Holišová a Jiří Datel Novotný.
 
Doba vysílání: neděle 7.3. v 17:20 na ČT2

Talisman

Protože tenisové utkání Davis Cupu Belgie-Česko, plánované na nedělní odpoledne, je zrušeno, Česká televize mění program a uvede dvě znamenité televizní inscenace klasických divadelních komedií. Nejprve si posvítíme na Talisman (1991).
 
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862) byl rakouský operní pěvec, herec a především dramatik. Jeho hry, mezi jinými Lumpacivagabundus nebo Teta z Bruselu, byly a jsou často uváděny na českých jevištích. Typická pro ně byla forma zdánlivě nevázané frašky, vnějškově podobná třeba kouskům Georgese Feydeaua, která pod povrchem situační komiky skrývala poměrně adresné zacílení vtipu. Nedorozumění a záměny osob, typické ingredience žánru, zde často vyplývaly ze slov, různě chápaných podle sociálních skupin, kam jsou postavy začleněny. Tím se zase podobají pozdějším hrám Oscara Wildea.

 Talisman je dobrým příkladem hry tohoto druhu. Hlavní hrdina jménem Titus Feuerfuchs by mohl být přímým potomkem komického archetypu, který prochází stoletími světové dramatiky jednou jako Harlekýn, jindy Truffaldino, Scapino nebo Pseudolus. Vychytralý prostý člověk fikaně využívá naivity nebo hlouposti mocných, aby z nich vyzískal něco pro sebe. Titus je zrzavý. A protože ryšavost je v nadsázce této hry symbolem nízkého původu a jsou jí přisuzovány samé nehezké vlastnosti, Titus postupně skryje své vlasy pod tři paruky různých barev; podle toho, s jakou ženou si právě začne a vycítí u ní možnost dostat se s její pomocí někam výš. Prosté zahradnici tento nový objev odloudí výše postavená hospodyně či tajemnice paní hraběnky a ta se ho stejně lačně ujme později. Každá žena je něčím frustrovaná a Titem, jehož kučeravé vlasy jsou pro ni talismanem, si doufá zlepšit životní perspektivu.

Obsazení inscenace v režii Jaroslava Dudka je skvostné. Miroslav Vladyka byl tehdy v dobré formě. Vyrostl z ušatých pubescentů a jejich přehnané horlivosti, a zároveň měl ještě daleko ke spolupráci se Zdeňkem Troškou. Jako Titus tedy podává dobrý výkon a nepůsobí nepatřičně ani vedle mnohem zkušenějších partnerek. Zahradnici hraje svým obvyklým, osvědčeným způsobem Jiřina Bohdalová, tajemnici Iva Janžurová pojala jako odkvétající tuctovou ženu, která se naposled osmělí stylizovat do naivky, a konečně Jiřina Jirásková hraje zkrachovalou paní hraběnku s roztomilou směsí dominance a naivity lidí, kteří se nemusejí o nic osobně starat. V dalších, rozsahem drobných rolích uvidíte Jiřího Sováka, Josefa Beka a Zdeňka Řehoře.

Doba vysílání: neděle 7.3. v 16:20 na ČT2

pátek 5. března 2010

Monty Python - málem pravda

Počínaje pátkem 5.3. uvede ČT šestidílný dokumentární cyklus Monty Python - Málem pravda. Mapuje zrod, vliv a zánik šestice excentriků, kteří v roce 1969 vykročili švihlou chůzí na půdu ožehavých témat, jako jsou mrtví papoušci, španělská inkvizice nebo gangy stařenek a změnili britskou televizní zábavu k nepoznání. Seriál jsem dosud neviděl a díky tradičně nulové propagaci málem přehlédl. Po jeho skončení se rád podělím o své dojmy.

První část jistě strašlivé pravdy bude zveřejněna na ČT2 ve 23:15 a její repríza téže noci na ČT1 v 02:10

čtvrtek 4. března 2010

Kouzlo Audrey Hepburn

Na sklonku loňského roku se na pultech prodejen Levných Knih KMa objevilo DVD s tímto názvem a poněkud tajnosnubným obalem. Neříká totiž přímo, co si zakoupíte. Je to dokument? Starší nebo nově pořízený? Jaký je originální titul, dohledatelný na filmových databázích? Nic z toho se nedozvíte. Pojďme si říct proč a zda DVD stojí za koupi.


V první řadě by bylo fér vyvrátit možný dojem kupujících, že jde o film "Kouzlo" a Audrey Hepburn hraje hlavní roli. Žádný takový film neexistuje, ale obal s touto mystifikací zjevně počítá a dává si velice záležet na tom, aby ji ničím nevyvracel. Informace, že "DVD obsahuje bohatý bonusový materiál" má dva možné výklady - buď "film je doplněn bohatým bonusovým materiálem", nebo "DVD je složeno z bonusových materiálů". B je správně.


Jádrem DVD je cosi, co bychom mohli velkoryse nazývat dokumentem. Přesněji jde ale o slideshow mnoha fotografií (většinou velmi ostrých a pěkných) a krátkých kinematografických záznamů z trailerů, filmových týdeníků a propagačních spotů (bez výjimky zašlých a vybledlých). Příjemný ženský hlas mimo obraz rekapituluje cestu Audrey Hepburn od narození do smrti, se zvláštním zřetelem na její citový život. Dělá to konejšivým tónem, jakým se dětem vypráví pohádka na dobrou noc, trvá to přibližně tři čtvrtě hodiny a neřekne vám nic nového. :-) Žádné výpovědi spolupracovníků, rodiny, kritické zhodnocení, žádné typické atributy dokumentů.



"Bohaté bonusové materiály" jsou plné bezděčného humoru. Návaznost na "dokument" mají jen některé z nich. Móda a Maličké černé šaty docela vhodně doplňují věc ve filmu jen naznačenou a obsahují mimo jiné reportáž o aukci "malých černých" z filmu Snídaně u Tiffanyho. Z výtěžku bylo postaveno 15 škol pro strádající indické děti. My Fair Lady je krátká sekvence o genezi slavného muzikálu, která je v nezkrácené podobě součástí hlavního "filmu" a co dělá v bonusech, nevím. Herečtí partneři se nesou opět v duchu slideshow, na přetřes přijdou zejména Cary Grant, William Holden, Fred Astaire a Gregory Peck. Ceny a filmografie přinášejí jen pár minut záznamu z filmových týdeníků. UNICEF, zmiňující Audreyinu charitativní činnost na sklonku života, je možná bonusem nejsmysluplnějším a současně nejbohatším na tematický materiál, který není součástí hlavního programu.

Nejujetějším bonusem je naopak Výlet do Itálie - reportáž pro britskou televizi, přibližně ze 70. let, která nejdřív zrekapituluje architektonické krásy Říma, pak představí letní autokino a rozloučí se povzdechem "Snad se něčeho takového dočkáme i ve Velké Británii". Souvislost s Audrey Hepburn? V tom letním kině hrají My Fair Lady.

Plody vítězství pak nejsou ničím jiným než dobovým filmovým týdeníkem o oslavách konce 2. světové války. Uvidíte Winstona Churchilla, královnu Alžbětu i šťastné Evropany, kterak věší hadrovou panenku, symbolizující Adolfa Hitlera. Jakou to má souvislost s Audrey? I ona přece za války žila v Evropě a trpěla hlady.

Ne, nedělám si legraci z Audreyina pohnutého života. Z tohoto DVD ale ano. A víte co? Stejně té koupě nelituju. Pokud patříte k sentimentálním lidem, kteří si rádi zalistují ve starých fotoalbech a Audrey Hepburn zbožňujete jako symbol něčeho, co máte rádi na starých filmech, je to DVD pro vás. Druhou variantou, při níž bych koupi Kouzla Audrey Hepburn doporučil, je sháňka pěkného a finančně dostupného dárku pro matku, babičku nebo jinou ženu důchodového věku.

středa 3. března 2010

David Niven - 100 let!

V pondělí 1. března uplynulo 100 let od narození Davida Nivena.


Distinguovaného gentlemana s vojenským držením těla, kultivovanou mluvou a věčně ustaraným čelem. U nás Davida Nivena známe především jako Philease Fogga v opulentní adaptaci Cesty kolem světa za 80 dní (1956), sira Charlese Littona alias Fantoma, který opakovaně uloupí Růžového pantera (1963) nebo podobně vypečeného Velkého šéfa (1968), muže se záluskem na tajné mezinárodní fondy NATO. Tyto role byly ale spíše zaslouženými úroky z dřívějších investic. Spolu s Carym Grantem a Laurencem Olivierem patřil David Niven k hrstce britských herců, kteří se prosadili v Hollywoodu jako rovnoprávné hvězdy, aniž hráli do smrti jen šoféry a komorníky.

Po bouřlivém mládí, plném mladické rebelie, neuspokojivé vojenské kariéře a sérii profesí typu "čistič loveckých pušek" zakotvil muž jménem James David Graham Niven v Hollywoodu. Od tamějších PR expertů dostal do vínku informaci, že je anglický typ č.2008, zkrácenou podobu rodného jména a visačku hrdina dobrodružných filmů. Brzy se naštěstí ukázalo, že tento mladík světáckého vzezření má komediální talent. Hrál ve filmech různé úspěšnosti a nevelkého významu, ale podařilo se mu střídat dobrodružný, romantický a komediální žánr.


Byl to až arsénlupinovský lupič-gentleman Raffles (1940) ze stejnojmenné krimikomedie a bezstarostný povaleč David Merlin z romantické komedie Svobodná matka (1939), kteří se ukázali být ideálním využitím Nivenovy kombinace jemných způsobů, romantického vzezření a nevtíravého vtipu. Až do smrti se k tomuto modelu vracel v nových modifikacích a dobových posunech.

Skutečný vzestup popularity zažil po druhé světové válce. Aktivně se jí účastnil jako styčný důstojník mezi Brity a Američany a dosáhl v ní hodnosti podplukovníka. Na plátna se vrátil dobově příznačnou fantasy s komediálními prvky Otázka života a smrti (1946) jako vojenský letec, pohybující se mezi dvěma světy, pozemským a astrálním. Silně sentimentální film se dobře strefil do tehdejších nadějí a přání publika, zdecimovaného válkou. Vánoční komedie Biskupova žena (1947), kde hrál David úzkostného kněze, jemuž se zjevil anděl Cary Grant a pomohl mu vybudovat katedrálu, a několik přímočaře romantických filmů už mu zajistily neotřesitelnou pozici.

Niven prokázal podivuhodnou schopnost přežít všechny proměnlivé hollywoodské trendy. V 50. až 70. letech, době rebelů bez příčiny, spektakulárního boje filmu s televizí a nástupu představitelů nového Hollywoodu, se oldschoolový gentleman v žaketu mohl jevit jako anachronismus, přesto se našlo dost způsobů, jak jeho image využít. V dobových látkách typu Cesty kolem světa za 80 dní nebo bláznivě secesní komedie Lady L (1965), ve válečných filmech jako Děla z Navarone nebo Nejlepší nepřítel (oba 1961) a v komediích, které se starými mravy a zvyky polemizovaly a testovaly jejich životnost - třeba konverzačka Ask Any Girl (1959).  

David Niven neváhal ukázat v komickém světle to, co druhdy myslel vážně, a v kontextu škatulek hollywoodského filmu převzal žezlo po Williamu Powellovi. V remaku klasické komedie My man Godfrey (1957) si zahrál Powellovu roli tak trochu wodehouseovského komorníka, který tahá za nitky vztahů v namyšlené snobské rodině, v brilantní parodii Vražda na večeři (1976) se zase pod jménem Dick Charleston vtělil do Powellova slavného detektiva Nicka Charlese z populární série Thin man. V roce 1958 získal David Niven Oscara za roli v dramatu Oddělené stoly a rok nato vlastní televizní pořad The David Niven Show.

Některým z jeho filmů se velmi rád budu při nějaké příležitosti věnovat podrobněji, přinejmenším výstřednosti jako Lady L nebo Casino Royale (1967) si o to říkají.

Ať ani kapka krve nepřijde... Nazdar!



Všiml jsem si, že se řada filmově-nadšeneckých blogů s láskyplnou péčí věnuje sci-fi, hororu, fantasy nebo comicsu. Blog zaměřený na žánr z nejtvárnějších, komedie, mi jako jeho milovníkovi citelně chybí. Účelem tohoto blogu bude upozornit vás na existenci vybraných, neotřelých a třeba neprávem opomíjených komedií a na jejich případné uvedení v televizi nebo na DVD, které by byla škoda přehlédnout. Texty doplním o obrázky, videa a odkazy, což mi komentáře na ČSFD neumožňují.

Obrázek v záhlaví pochází z filmu Pane, vy jste vdova! (1970) Useknutá ruka Františka Filipovského, z níž vytéká modrá krev na červený koberec, mi díky jakési volné asociaci připadala jako trefný symbol filmů toho druhu, o němž bych rád referoval. Uvidíme, co mi čas a lenost dovolí. Prozatím spolu s Ivou Janžurovou furiantsky volám "Ať ani kapka krve nepřijde... Nazdar!"



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...