RECENZE filmu Vampira/Old Dracula (1974)
Když jsem poprvé spatřil trailer Temných stínů, nejnovějšího filmu Tima Burtona, proletěly mi hlavou dvě myšlenky - "Tak ona je to komedie?" a "V tom případě propadne." Kromě jedné pozoruhodné výjimky (Plesu upírů Romana Polańského) se komedie o upírech zdají být prokleté a s železnou pravidelností končívají fiaskem.
Francouzské satiře Drákula a syn (1976) Edouarda Molinara nepomohl ani sám Christopher Lee v titulní roli, rozverná Svatba upírů (1993), kterou navzdory všemu a všem považuji za nejlepší film Jaroslava Soukupa, doplatila na umanuté srovnávání právě s Plesem upírů (třebaže vykrádá jedno zcela jiné dílo). Drákuloviny (1995) Mela Brookse mohly být sebedokonalejším parodickým remakem Draculy (1931) Todda Browninga, ale klamavý marketing z nich udělal domnělou pijavici na úspěchu Coppolova Draculy (1992), na nějž odkazuje minimálně. A Upír v Brooklynu (1995) byl tak trapnou narcistickou exhibicí Eddieho Murphyho, že si nic jiného než všeobecné zatracení nezasloužil.
Burtonův film jsem zatím neviděl a protože důvěryhodnější z dosavadních ohlasů vesměs potvrzují že je opravdu tak idiotský, jak se mi jevil z upoutávky, nebudu s jeho zhlédnutím pospíchat. Vzpomněl jsem si ale ještě na jeden starší film, který se Temným stínům v řadě ohledů podobá - také vyprávěl o starém upírovi v rozdováděných 70. letech, jeho děj nedával smysl a byl nepochopitelnou slepou uličkou v díle několika jinak respektuhodných tvůrců. Stejně jako všechny výše jmenované u publika beznadějně propadl.
Režisér filmu Co je nového, kočičko? Clive Donner natočil v roce 1973 podle scénáře Jeremyho Lloyda britskou komedii, v níž starý hrabě Drákula laškuje s modelkami z Playboye, provádí komplikované transfuze krve a jaksi en passant se dopouští bezděčného rasismu. V hlavní roli se na scenáristovo přání objevil tehdy třiašedesátiletý David Niven a film dostal do vínku dva distribuční názvy. Ve Velké Británii se v roce 1974 promítal jako Vampira, v USA o rok později jako Old Dracula. Ve snaze těžit z dobré pověsti Mladého Frankensteina Mela Brookse byly oba filmy v některých amerických kinech distribuovány jako dvojprogram. Při samostatných projekcích pak Donnerův film alespoň vábil diváky sloganem "Líbil se vám Mladý Frankenstein? Budete milovat Starého Drákulu!"
Milovat starého Drákulu jako postavu opravdu není těžké, protože zůstává především Davidem Nivenem, zdrženlivým anglickým gentlemanem s věčně ustaraným čelem, smyslem pro jemnou ironii a za všech okolností vybranými způsoby. Tentokrát jen usrkává místo sherry krev (od předloňské návštěvy podomního obchodníka má ještě slušnou zásobu vynikajícího ročníku 1971), straní se společnosti a přespává v rakvi.
Tak trochu po vzoru hrdinů Vincenta Price v poeovských adaptacích Rogera Cormana se zdejší Drákula oddává stesku po dávno zesnulé partnerce. Paní Drákulová alias Vampira před padesáti lety doplatila na politováníhodnou chybu - pokousala anemika. Nešťastný hrabě od té doby uchovává její tělo v mrazicím boxu (celý jeho hrad je vůbec dobře vybaven výdobytky moderní techniky) a spolu s oddaným komorníkem Maltraversem (Peter Bayliss) hledá ženu se vzácnou krevní skupinou 000, která jediná může přivést Vampiru k životu.
Když jsem poprvé spatřil trailer Temných stínů, nejnovějšího filmu Tima Burtona, proletěly mi hlavou dvě myšlenky - "Tak ona je to komedie?" a "V tom případě propadne." Kromě jedné pozoruhodné výjimky (Plesu upírů Romana Polańského) se komedie o upírech zdají být prokleté a s železnou pravidelností končívají fiaskem.
Francouzské satiře Drákula a syn (1976) Edouarda Molinara nepomohl ani sám Christopher Lee v titulní roli, rozverná Svatba upírů (1993), kterou navzdory všemu a všem považuji za nejlepší film Jaroslava Soukupa, doplatila na umanuté srovnávání právě s Plesem upírů (třebaže vykrádá jedno zcela jiné dílo). Drákuloviny (1995) Mela Brookse mohly být sebedokonalejším parodickým remakem Draculy (1931) Todda Browninga, ale klamavý marketing z nich udělal domnělou pijavici na úspěchu Coppolova Draculy (1992), na nějž odkazuje minimálně. A Upír v Brooklynu (1995) byl tak trapnou narcistickou exhibicí Eddieho Murphyho, že si nic jiného než všeobecné zatracení nezasloužil.
Burtonův film jsem zatím neviděl a protože důvěryhodnější z dosavadních ohlasů vesměs potvrzují že je opravdu tak idiotský, jak se mi jevil z upoutávky, nebudu s jeho zhlédnutím pospíchat. Vzpomněl jsem si ale ještě na jeden starší film, který se Temným stínům v řadě ohledů podobá - také vyprávěl o starém upírovi v rozdováděných 70. letech, jeho děj nedával smysl a byl nepochopitelnou slepou uličkou v díle několika jinak respektuhodných tvůrců. Stejně jako všechny výše jmenované u publika beznadějně propadl.
Režisér filmu Co je nového, kočičko? Clive Donner natočil v roce 1973 podle scénáře Jeremyho Lloyda britskou komedii, v níž starý hrabě Drákula laškuje s modelkami z Playboye, provádí komplikované transfuze krve a jaksi en passant se dopouští bezděčného rasismu. V hlavní roli se na scenáristovo přání objevil tehdy třiašedesátiletý David Niven a film dostal do vínku dva distribuční názvy. Ve Velké Británii se v roce 1974 promítal jako Vampira, v USA o rok později jako Old Dracula. Ve snaze těžit z dobré pověsti Mladého Frankensteina Mela Brookse byly oba filmy v některých amerických kinech distribuovány jako dvojprogram. Při samostatných projekcích pak Donnerův film alespoň vábil diváky sloganem "Líbil se vám Mladý Frankenstein? Budete milovat Starého Drákulu!"
 |
| Hraběte upoutala interesantní jangulární jamka na straně 53 |
Milovat starého Drákulu jako postavu opravdu není těžké, protože zůstává především Davidem Nivenem, zdrženlivým anglickým gentlemanem s věčně ustaraným čelem, smyslem pro jemnou ironii a za všech okolností vybranými způsoby. Tentokrát jen usrkává místo sherry krev (od předloňské návštěvy podomního obchodníka má ještě slušnou zásobu vynikajícího ročníku 1971), straní se společnosti a přespává v rakvi.
Tak trochu po vzoru hrdinů Vincenta Price v poeovských adaptacích Rogera Cormana se zdejší Drákula oddává stesku po dávno zesnulé partnerce. Paní Drákulová alias Vampira před padesáti lety doplatila na politováníhodnou chybu - pokousala anemika. Nešťastný hrabě od té doby uchovává její tělo v mrazicím boxu (celý jeho hrad je vůbec dobře vybaven výdobytky moderní techniky) a spolu s oddaným komorníkem Maltraversem (Peter Bayliss) hledá ženu se vzácnou krevní skupinou 000, která jediná může přivést Vampiru k životu.
Když magazín Playboy projeví zájem pronajmout si hrad k focení, do Transylvánie zamíří mikrobus s modelkami. Po nenápadném odběru krve každé z nich se ukáže, že jedna je majitelkou právě oné vzácné krevní skupiny. Maltravers omylem pomíchá zkumavky a do žil Vampiry jsou tedy pro jistotu vpraveny všechny čtyři vzorky. Experiment funguje a hraběnka ožívá, ale protože jedna z playmates byla černoška, i Vampira (Teresa Graves) se stává černoškou. V okamžiku, kdy je komorníkem celá akce přirovnána k praní bílého prádla s jedním barevným kouskem, začíná se do této pomatené komedie vkrádat nepříjemná kontroverze.
 |
| Teresa Graves |
Autor scénáře Jeremy Lloyd je mimo jiné spolutvůrcem britcomu z okupované Francie Haló,
haló! a Vampira nabízí podobný druh rozverně infantilního humoru. Ale jako by se režisér Clive Donner nedokázal naladit na stejnou vlnu, inscenuje vpodstatě bláznivou komedii jako napůl vážný horrorový film a zjevně nemá jasno v tom, zda je Drákula protagonistou nebo antagonistou příběhu. Nejprve upíra představí jako neškodného postaršího gentlemana, který si navzdory statusu celebrity nepotrpí na okázalost, publicita ho uvádí do rozpaků a rekvizity jako ostré špičáky nebo pompézní pláštěnku s rudou podšívkou ukazuje s rezervovaným ostychem jen na výslovnou žádost turistů.
Později Donner chce, abychom se téhož Drákuly báli a fandili jistému Marcovi (bezbarvý Nicky Henson), který do Playboye píše doprovodný článek o upírské legendě. Protože hrabě chce stůj co stůj vrátit Vampiře původní barvu pleti ("Žijeme v malém městě a lidé by nás pomlouvali."), využije Marcova přístupu k modelkám, zhypnotizuje ho a pověří úkolem každé z nich odebrat krev k výrobě protilátky, a to pomocí nasazovacích zubů s injekčními stříkačkami ve špičácích.
Kladu si otázku, proč je vůbec hlavním hrdinou upír. Vyprávění by dávalo větší smysl, kdyby David Niven hrál zkrátka šíleného vědce, který chce oživit mrtvou ženu a potýká se s nepředpokládanými vedlejšími účinky svého experimentu. Film by to sice nezbavilo nepříjemné pachuti rasismu (Vampira po transfuzi začne mimo jiné mluvit způsobem, o němž se tvůrci filmu domnívají, že je černošským slangem, umírá touhou vidět nový film Jima Browna a zatrsat si s "černými bratry" na diskotéce), člověk by se ale neptal, proč vůbec upír potřebuje k odběrům krve prostředníka, a film by nemusel každou chvíli ztrácet tempo vysvětlováním (jak mohla upírka zemřít a neproměnit se v prach, za jakých okolností se po kousnutí z oběti stane upír a za jakých jiných nikoli a podobně).
Prazvláštně nepovedenou komedii na mnoha místech zachraňuje přirozený šarm Teresy Graves a schopnost Davida Nivena zkultivovat často nevkusný humor. Sběratele camp filmů Starý Drákula zřejmě nezklame.
Později Donner chce, abychom se téhož Drákuly báli a fandili jistému Marcovi (bezbarvý Nicky Henson), který do Playboye píše doprovodný článek o upírské legendě. Protože hrabě chce stůj co stůj vrátit Vampiře původní barvu pleti ("Žijeme v malém městě a lidé by nás pomlouvali."), využije Marcova přístupu k modelkám, zhypnotizuje ho a pověří úkolem každé z nich odebrat krev k výrobě protilátky, a to pomocí nasazovacích zubů s injekčními stříkačkami ve špičácích.
Kladu si otázku, proč je vůbec hlavním hrdinou upír. Vyprávění by dávalo větší smysl, kdyby David Niven hrál zkrátka šíleného vědce, který chce oživit mrtvou ženu a potýká se s nepředpokládanými vedlejšími účinky svého experimentu. Film by to sice nezbavilo nepříjemné pachuti rasismu (Vampira po transfuzi začne mimo jiné mluvit způsobem, o němž se tvůrci filmu domnívají, že je černošským slangem, umírá touhou vidět nový film Jima Browna a zatrsat si s "černými bratry" na diskotéce), člověk by se ale neptal, proč vůbec upír potřebuje k odběrům krve prostředníka, a film by nemusel každou chvíli ztrácet tempo vysvětlováním (jak mohla upírka zemřít a neproměnit se v prach, za jakých okolností se po kousnutí z oběti stane upír a za jakých jiných nikoli a podobně).
 |
| Chyba není na vašem přijímači. |
Originální název: Vampira (UK), Old Dracula (USA)
Režie: Clive Donner
Scénář: Jeremy Lloyd
Hrají: David Niven (Dracula), Teresa Graves (Vampira), Peter Bayliss (Maltravers), Bernard Bresslaw (manažer Playboye), Nicky Henson (Marc), Jennie Linden (Angela), Linda Hayden (Helga), Freddie Jones (Gilmore), Carol Cleveland (žena v garáži)
