Casino Royale 1967: Geneze

Stylová obálka Flemingovy knihy

13. dubna 1967: Sál londýnského kina Odeon je naplněn k prasknutí. Mnohaměsíční monstrózní publicita splnila svůj účel a publikum se nedočkavě ošívá v očekávání tolik odkládané slavnostní premiéry. Když se spojí tvůrci tak skvělých filmů, jako je Někdo to rád horké, Maltézský sokol, Co je nového, kočičko?, Doktor Divnoláska, Občan Kane nebo Růžový panter,  aby natočili parodii na bondovky, bude to jistě mistrovské dílo. Zatímco diváci takto meditují, netuší, že jeden malý velký muž jménem Charles K. Feldman tou dobou v projekční místnosti teprve dokončuje finální sestřih filmu...

"Kritické posudky na filmy jako Casino Royale jsou zbytečné. Casino Royale patří k těm, které by měly být odeslány na pustý ostrov a v nekonečné smyčce promítány osobám, které jsou za ně zodpovědné." (Robert Murphy)

Málokterý film je tak šílený jako neblaze proslulá bondovská parodie Casino Royale z roku 1967. A málokterý má tak košatý a pokroucený rodokmen. Tentokrát půjde o rozsáhlejší článek než obvykle a protože materiálu  je víc, rozdělím ho na dvě tematické části. Zatím přináším cosi jako uvedení do souvislostí, ve kterých film vznikal. Věřím, že pokud si článek přečtete, máte šanci si film užít víc než ten, kdo tyto informace nemá. Později zveřejním druhou část, ve které se rozepíšu o filmu jako takovém. O jeho zjevném i skrytém obsahu, kritické odezvě a nenápadném přehodnocování původních odsudků, k němuž dochází v posledních letech.

1955 Rok poté, co bylo Casino Royale - první z řady románů o tajném agentovi Jejího Veličenstva - úspěšně zpracováno jako televizní hra s Barrym Nelsonem v roli Jamese Bonda a Peterem Lorrem jako padouchem LeChiffrem, prodal Ian Fleming také práva na zfilmování. Za 6000 dolarů je koupil Gregory Ratoff, ruský herec a režisér. Toho roku natáčel v Káhiře film jménem The Royal Bed a jako většina štábu okrádal italské investory, kteří nad filmem neměli kontrolu, protože nesměli do země. Ratoff si přišel na pěkně kulatou sumičku - 10.000 liber v hotovosti - a potřeboval je dostat za hranice. Tehdy slavně přísahal "Jestli se mi to podaří, za ty peníze koupím filmová práva na první knihu, která se naskytne." Podařilo se a po otevření časopisu Time spatřil Gregory recenzi na Flemingův román Casino Royale. Najal začínajícího autora Lorenza Semplea, jr. (který mnohem později napíše scénář k poslední Conneryho bondovce Nikdy neříkej nikdy) a jal se s ním obrážet kasina. Ratoff tvrdil, že knížka je dost naivní a publiku se příběh bude líbit jen tehdy, bude-li Bond žena. Zatímco rozbíjel bank pod záminkou získávání rešerší, Semple psal Casino Royale s představou herečky Susan Hayward v roli Jane Bondové.

1960 Gregory Ratoff umírá. Casino Royale se za pět let nepodařilo prosadit do realizace a vdova po gamblerovi zdědila jen dluhy. Mezi jinými látkami byla znovu k mání i práva na Casino Royale. Producent Albert "Cubby" Broccoli, muž, který naučil svět jíst brokolici a tou dobou je posedlý myšlenkou uvést Jamese Bonda na plátno, projevuje zájem, ale od paní Ratoffové se dozvídá, že je pozdě. Práva totiž odkoupil...

Charles K. Feldman Bývalý právník se cestou přes různé podřadné profese vypracoval až k postu prezidenta uznávané talentové agentury Famous Artists. Zastupovala mezi jinými Johna Waynea, Williama Holdena, Gretu Garbo nebo Marilyn Monroe. Feldman měl také na kontě produkční podíl na několika filmech (většinou přepisů divadelních her) a oscarovou nominaci za film Tramvaj do stanice Touha (1951). Měl pověst jednoho z nejchytřejších hollywoodských spekulantů a dovedl pro své nezávislé projekty získat největší hvězdy. Byl totiž přístupný dialogu a narozdíl od studií nechával tvůrce jít nevyzkoušenými cestami. Právě tento jeho příznačný rys se mu v cause Casino Royale vymstí... 

"Nesoutěžím se studii. Prostě koupím, co odmítnou, rozvinu to dál, přilepím nějaké to důležité jméno, obvykle herecké hvězdy nebo významného režiséra, a zbytek je snadný. Žádný producent, který má všech pět pohromadě, mou nabídku neodmítne." (Charles K. Feldman)

1961 Feldman se i tentokrát držel své metody. Jeho původní představa byla, že scénář napíší Ben Hecht a Billy Wilder a Jamese Bonda nebude hrát nikdo menší než Cary Grant pod režijním vedením Howarda Hawkse. V těchto intencích se projekt skutečně začal připravovat a dnes se můžeme jen domýšlet, kolik z wilderovského scénáře zůstalo i v konečném filmu. Jisté je, že Howard Hawks ztratil zájem, když se v novinách dočetl o připravovaném filmu Dr.No, první bondovce společnosti EON. Cary Grant, který ostatně odmítl hrát Bonda i v Dr.No, pravděpodobně nestačil být ani osloven. Projekt šel zpátky k ledu, ale ne nadlouho.

1964 Dr.No (1962) nedal vzniknout jen oficiální bondovské sérii, která se točí dodnes, ale taky bez přehánění stovkám napodobenin, epigonů, parafrází a parodií, které často ani neměly ambice pravému agentovi 007 konkurovat, jen bezstarostně surfovaly na vlnách nového trendu. Vlastní variaci na Jamese Bonda si zahráli mimo jiné Dean Martin, Gregory Peck, Michael Caine, James Coburn, Tony Curtis a tucty dalších herců.  Ze špionážních filmů se stal velký byznys a Feldmanovi to přirozeně nedalo spát. Zahájil vyjednávání s Columbií, United Artists a EON productions.  Columbia mu nabízí 500.000 dolarů plus procenta z tržeb, což by ale dohromady tak tak pokrylo jeho dosavadní náklady na preprodukci a oficiální bondovky se plánují na léta dopředu, což znamenalo, že na realizaci Casina Royale by přišla řada až za několik let. Feldman se tehdy rozhodl vzít opratě náročné produkce zcela do vlastních rukou a pokouší se přetáhnout Seana Conneryho. "Za milion dolarů do toho půjdu," odpovídá Connery. Ale tehdy se to Feldmanovi zdálo moc. O dva roky později zaplatí stejnou částku Peteru Sellersovi.

1965 Jiná Feldmanova produkce, ve Francii natáčená crazy komedie Co je nového, kočičko?, vyvolala menší kontroverzi a o to větší klaku publika. Feldman se rozhoduje, že jeho bondovský projekt bude komedie. Ale největší, nejhvězdnější a nejvýpravnější komedie všech dob. Jamese Bonda má hrát Laurence Harvey, Matu Bond Shirley MacLaine, M Trevor Howard. Nikdo z nich nemá čas. Oslovený autor zamýšleného hitu, scénárista Kočičky Woody Allen, po předchozí zkušenosti také odmítá. Svolí ale k herecké účasti.  Cosi jako základní konstrukci scénáře, nabízenou k posouzení hercům, nakonec s použitím dosavadní verze píše Wolf Mankowitz. 

Další hvězda kočičího týmu Peter Sellers přijímá nabídku pod podmínkou, že nebude hrát Jamese Bonda, ale muže, který si na Jamese Bonda hraje. Feldman jeho přání akceptuje, scénář se tím poněkud rozvětví, ale Peter si pochvaluje návrat ke "staré dobré šťastné anarchii jako v televizních začátcích". Navrhuje Feldmanovi najmout Josepha McGratha, režiséra Goon show, a Terryho Southerna, scenáristu Doktora Divnolásky. Feldman souhlasí. Autorská základna se dále rozrůstá o Michaeala Sayerse, Johna Lawa a Allenova spolupracovníka Mickeyho Rose. Producentova vize byla natočit "komedii, ve které se může stát cokoli" a za vzor si kladl kultovní bláznivinu Helzapoppin (1941). Zřejmě proto ho příliš netrápilo, že každý ze scenáristů, které najal a zavřel v pokojích jednoho hotelu, píše, co ho napadne. Dokonce mu připadalo inspirativní vytvářet v této kolonii malomocných různé nečekané dvojice a vzhledem k tomu, že děj filmu se tou dobou už odehrával na několika místech zeměkoule, počítal i s více režiséry. Řídil se zkrátka jediným imperativem: Víc gagů - víc úspěchu. Mno, uvidíme.

léto 1965 Feldman navštíví Davida Nivena a přiměje ho, aby si beze svědků přečetl svou část přísně tajného (protože stále nehotového) scénáře. Niven přijímá roli sira Jamese Bonda, jediného pravého 007. Hvězdné obsazení se rozrůstá téměř denně a s každým jménem na seznamu se projekt stává důvěryhodnějším pro nové adepty. Cubbymu Broccolimu musela v čase snídaně hořknout brokolice v ústech, když se v ranních novinách dočítal, že na mucholapku nehotového scénáře a slibované tvůrčí svobody postupně usedali Ursulla Andress, William Holden, Orson Welles, Ronnie Corbett,  Daliah Lavi, Charles Boyer, Peter O´Toole, Jean-Paul Belmondo, Barbra Streisand, Peter Ustinov, Frank Sinatra či Sophia Loren. Tak hvězdné sestavě skutečně žádná bondovka nemohla konkurovat. Čtyři posledně jmenovaní se později rozhodli jinak, ale ostatní neváhali kvůli opakovaným odkladům natáčení odříci desítky jiných projektů a Feldman si mnul ruce.

"Tu a tam Casino Royale naznačí, že mělo cosi jako natáčecí plán, scénář a příběh. Kdykoli se jedno z toho objeví, vypadá to na docela slušný film. Zbytek je dobrým příkladem toho, co se může stát, když všichni, kdo pracují na filmu, současně zešílí." (Roger Ebert)

11. ledna 1966 V londýnských Shepperton studios bylo zahájeno natáčení. Charlie Feldman poprvé spadl do jámy, kterou vykopal svým hvězdám. Ve snaze vlákat je všechny do jednoho projektu musel přirozeně každou celebritu přesvědčit, že to bude JEJÍ film. Konečně, slogan filmu později hlásal "Casino Royale je na jednoho Bonda příliš. Peter Sellers je James Bond. David Niven je James Bond. Ursulla Andress je James Bond.." a tak dále a tak podobně.

Peter Sellers Prvotní nadšení komika během dlouhého čekání  přešlo. Tou dobou spělo k zániku jeho manželství se švédskou kráskou Britt Ekland a Sellers odjížděl každý víkend z natáčení žehlit, co se dalo. Když se objevil, zasahoval do filmu způsobem, který podmínky realizace rozhodně neulehčil. Předně začal trvat na tom, že je James Bond. Peter ve skutečnosti hraje upjatého úředníka Evelyna Tremblea, jehož znalosti baccaratu mají pravému Jamesi Bondovi pomoci obelstít padoucha Le Chiffrea, ale pro zmatení nepřítele dostal Mr. Tremble krycí jméno James Bond. Komika této postavy se zřejmě měla původně blížit třeba českému panu Foustkovi nebo francouzskému Velkému blondýnovi s černou botou. Tremble je plachý a zajíkavý člověk, který začne být okolím považován za tajného agenta a celé dobrodružství posílí jeho sebevědomí. Tak si to Peter Sellers původně přál. Bohužel ani jeho sebevědomí nebylo z nejstabilnějších a roli pojal jako terapii. Vsadil na ležérní stylizaci "á la Cary Grant" a původní představa o bázlivé postavičce tím vzala zasvé.

Orson Welles Osud filmu bezděky ovlivnila i korunní princezna Margareta, která se přijela podívat na natáčení. Sellers, toho času v depresi, princeznu znal z dřívějška a její příchod si vyložil jako přátelskou snahu povzbudit ho. Před zraky celého štábu ji jaksepatří obřadně uvítal, načež se rozesmátá šlechtična jala skládat poklony filmovému titánovi, kterého přišla pozdravit - Orsonu Wellesovi. Poté, co si Peter od výkonného viceprezidenta Columbie Leo Jaffeho vyslechl, že v brýlích vypadá jako Woody Allen a Orson Welles dal k dobru několik neomalených poznámek o Sellersově nespolehlivosti a jeho podílu na produkčních komplikacích, Peter se začal vážně hroutit. Od té doby nemohl Wellese ani cítit. Jejich společné scéně u karetního stolu, kde se vzájemně hecují a trumfují v konverzaci i schopnosti hrát baccarat, by takové napětí možná i prospělo. Kdyby Orson Welles nevyužil atmosféry nevázané improvizace a nezačal také mluvit do scénáře. Trval na tom, že jeho LeChiffre ve scéně předvede několik efektních kouzelnických triků. Režisér McGrath návrh přijal a Welles si ukradl scénu pro sebe. Frustrovaný Sellers odmítl dál cokoli s oběma točit. Scéna v casinu se dokončila s každým hercem zvlášť, Peter si vymohl vyhazov Josepha McGratha, jehož původně sám zlanařil, a zatímco trvalo celé dva týdny najít náhradu (tou se stal Robert Parrish), komik z natáčení odjel. Tehdy nikdo netušil, že natrvalo.

Ursulla Andress "Copak nevidíte, že je to osobní přítelkyně Jamese Bonda?" Tuto větu napsal Woody Allen a pronesl Peter Sellers o Ursulle Andress v Co je nového, kočičko? Kdepak, ani sexsymbol dekády nesměl chybět. Feldman ji přesvědčil, že narozdíl od bondovky Dr.No, kde také hrála, nebude její Vesper žádná hloupoučká bondgirl, ale inteligentní žena činu. Ursulla mu uvěřila, přestože právě v Kočičce byla jen pro ozdobu, a... neprohloupila. Zcela upřímně si myslím, že podala přesvědčivější výkon, než se od ní očekávalo a prokázala i smysl pro humor.  
Sellersova absence (Feldman se později rozhodl dál nečekat na Godota a nepřítomného komika prostě vyhodil) způsobila pořádné díry v už tak chatrném scénáři. Spousta scén ve filmu prostě chybí, jiné se prapodivně přepisovaly na míru novým podmínkám. Ursulla Andress ve filmu oblékne několik nádherných kostýmů, ale ten nejpompéznější z nich, který vidíte na obrázku, byl původně připraven  právě pro jednu ze scén, které nebylo možné natočit. Aby ta drahá krása nepřišla vniveč, Vesper se takto oděna prochází v kanceláři plné stenotypistů. "Proč takhle nechodíte venku?" ptá se sir James Bond. "Lidé by na mě civěli."

"Charlie Feldman mi řekl: "Udělal jsi pro mě a pro ten film tolik, že tě dám do speciálního titulku  jako Režiséra koordinace." Já na to - Charlie, jestli to uděláš, zažaluju tě. Lidi se na to přijdou podívat a budu to já, koho se pak budou ptát "Vážně to bylo koordinované?"  (Val Guest)

Val Guest Řešení, jak udělat z nouze ctnost a přemostit vzniklé propasti v kontinuitě, vymýšlel a nezřídka i natáčel Val Guest. Původně herec, později scenárista a režisér všeho, co se naskytlo, byl pohotový, vynalézavý člověk a jako jeden z mála lidí ve štábu Casina Royale neměl ambice. Ve třicátých letech psal skvělé a dnes už zapomenuté komedie pro britského komika Willa Haye, později třeba Up the Creek (kde hrál Peter Sellers) nebo Where The Spies Are (prozměnu pro Davida Nivena) a několik horrorových filmů studia Hammer. V nízkorozpočtových filmech byla schopnost improvizace k nezaplacení a s určitou naivitou v nich publikum počítalo, ale v tak nákladné věci, jakou bylo Casino Royale, vás prostě zaskočí. K nápadům, jak se obejít bez Petera Sellerse, patřil například návrh použít výřez jeho fotografie v životní velikosti s tím, že při správném nasvícení nikdo nic nepozná. I když zlé jazyky tvrdí, že tato scéna ve filmu opravdu je, ani po cca patnáctém vidění jsem si ničeho nevšiml. Takže buď je to drb nebo opravdu účinné řešení.

John Huston Od žijící legendy, režiséra četných klasik jako Maltézský sokol nebo Africká královna, Feldman očekával snad zvýšení prestiže, snad jen spolehlivou rutinní práci. Čert ví. Ale proč to neříct, i Huston zlobil. Na začátku filmu přijíždí jako šéf MI6 M (občanským jménem  McTarry) za sirem Jamesem, aby ho spolu s šéfy Deuxiemme Burreau (Charles Boyer), CIA (William Holden) a KGB (Kurt Kasznar) přiměl k návratu z penze. Při výbuchu agentova sídla záhy přijde o život. Jako režisér pak měl na starosti dějovou linii, která zavede sira Jamese na skotský hrad plný vilných šestnáctiletých dívek (McTarryho údajných dcer) a neméně jurodivé vdovy. Až film uvidíte, nepochybně vás zarazí, že tato část děje plyne opravdu pomalu v kontrastu s divokým zbytkem. A to není nic proti délce jejího natáčení. Huston byl zvyklý točit rozvláčné epické příběhy (čerstvě měl za sebou Bibli) a namísto plánovaných týdnů se kochal krásnými komparsistkami mnoho měsíců. Má významný podíl na tom, že se rozpočet filmu navýšil na (pro komedii té doby neuvěřitelných) 12 milionů dolarů a že se Casino Royale natáčelo ještě po datu ohlášené premiéry.

Deborah Kerr Častou partnerku Caryho Granta, ale také Davida Nivena, jinde stěží uvidíte v tak přímočaře komediální roli, jakou byla agentka Mimi, vydávající se za McTarryho vdovu. Kerr, jindy dáma jemných způsobů, tentokrát vsadila na expresivnější výrazové prostředky a ostrý skotský akcent. Ve svých šestačtyřiceti letech se také stala - pravda, neoficiální - nejstarší bondgirl v historii. K filmu se dostala až v průběhu natáčení, kam přijela pozdravit staré přátele Nivena a Hustona. Za to, že nasmlouvaných deset dnů se postupně protáhlo ve dva měsíce pobíhání po větrných exteriérech v chatrném negližé, jí producent koupil vyhřívaný bazén. Deborah mu říkala "památník Charlieho Feldmana".

Woody Allen  Stokrát může popírat, že se na Casinu Royale autorsky podílel. Až uvidíte jeho výstupy s dialogy tak typickými pro Woodyho Allena 60. let, budete mít jasno. Objeví se krátce na začátku jako živá ilustrace k vyprávění sira Jamese o nezdárném synovci Jimmym Bondovi, a co vypadá jako půlminutové cameo, se později ukáže být předehrou k nejvtipnější části filmu, grotesknímu závěru. Pravda bude tedy někde uprostřed. Woody zažil, co jsou autorova muka, při natáčení Co je nového, kočičko? a účast v Casinu Royale přijal s podmínkou, že si ohlídá pouze své vlastní výstupy. Svým způsobem je to příznačné pro celý film a jeho výslednou inkoherenci. Allen se skutečně nenechal znervóznit  a užíval si setkání s Davidem Nivenem, napsal v Londýně divadelní hru Nepij tu vodu a s Mickeym Rosem rozpracoval scénář filmu Seber prachy a zmiz, první z řady svých vlastních, autorských parodií. Kdo ví. Možná že kdyby nepotkal Charlese K. Feldmana, vinula by se jeho životní dráha jiným směrem.

"Ten chlápek, co hrál Bonda, David Niven, byl tak kýčovitej, bylo to fakt ubohý. Je fakt smutně ironický, když se pustíte do tak velkolepý série, k tomu do úplně první Flemingovy knihy, začátku odkazu 007, v tak vobnošeným kabátě."  (Quentin Tarantino) 

"Je opravdu těžké rozeznat, co že to vlastně točíme." (David Niven)

"Tak tohle je David?"
"Ano. Pojmenoval jsem ho po jediném muži z Hollywoodu, kterého mám rád. Angličan. Jmenoval se David Niven. Byl skvělý herec, slyšel jste o něm?" (Ian Fleming: Žiješ jenom dvakrát)

David Niven Čistému vše čisté. Řekl bych, že totéž, co Val Guest znamenal pro tvůrčí zázemí filmu, udělal David Niven pro jeho vnější diváckou stravitelnost. Přemostil totiž rozdílnosti jednotlivých pojetí bondovské parodie, převzal část Sellersovy role a navíc dal Jamesi Bondovi vlastnosti, které Sean Connery - při vší úctě k němu - neměl. Sir James Bond je v rodokmenu Nivenovy filmografie spíše potomkem čestného Philease Fogga nežli narcistních seladonů z rodu Velkého šéfa nebo sira Charlese Lyttona. Stejně jako o dva roky dřív v podobně rozháraném filmu Lady L je to především Niven, kdo budí dojem opěrného bodu v nastalém zmatku. Říká se o něm, že právě jeho měl Ian Fleming na mysli, když postavu Jamese Bonda vymyslel. Totéž se lze dočíst o Carym Grantovi. Niven je skutečně jediný reálný herec, který byl přímo zmiňován ve dvou Flemingových knihách; autorova kresba, jak si představuje Jamese Bonda, mluví zase ve prospěch Caryho Granta. Buď jak buď, Niven odvedl dobrou práci a účast na Casinu Royale ho nijak nepoškodila.

A znovu Charles K. Feldman Ať je to jak chce, při vědomí všech okolností nelze Charlieho Feldmana neobdivovat. Přežil všechny tahanice o práva, neustálé změny štábu a hereckého obsazení, manýry svých hvězd, výsměch kritiky a vše, co s tím souviselo. Během realizace Casina Royale dostal infarkt, film nestačil dokončit v plánovaném čase a minulo jak původní datum premiéry (Vánoce 1966), tak i filmový festival v Cannes 1967, který měl film zahájit. Přesto všechno dokázal Charlie opravdu nahnat strach tvůrcům oficiálních bondovek, dostat publikum do kin a zachovat si korektní vztahy s většinou spolupracovníků. Kritiky byly zdrcující, přesto nešlo o propadák v pravém smyslu slova. Film se bezděky trefil do správné doby a byl třetím nejnavštěvovanějším snímkem roku. Celosvětově vydělal 44.000.000 dolarů. Charlie Feldman zemřel 25. května 1968 na rakovinu a Casino Royale na dalších třicet let upadlo v zapomnění. Teprve později bylo znovuobjeveno a jak už to bývá, doceněno jako svým zvláštním způsobem nejlepší odkaz psychedelie šedesátých let. Ale o tom až příště...