 |
| Tony Curtis |
Curtis, vlastním jménem Bernard Schwartz, se narodil 3. června 1925 v newyorském Bronxu židovským imigrantům z Maďarska. Během druhé světové války sloužil u námořnictva. Byl šestkrát ženatý, zplodil šest dětí. Jeho dcera z prvního manželství s herečkou Janet Leigh - Jamie Lee Curtis - se později také stala uznávanou herečkou. Úspěchy zaznamenal také ve výtvarném umění. Od roku 2006 byl upoután na invalidní vozík.
Jako herec se prosadil v 50. letech a zprvu byl chápán jako jeden z nástupců Caryho Granta. Sám se k němu vždy hlásil jako ke svému idolu a na vrcholu kariéry se po jeho boku objevil v komedii Blakea Edwardse Operace Spodnička (1959) jako fikaný zásobovač válečné ponorky seržant Holden. Ve stejném roce Grantovi složil svéráznou poklonu ve Wilderově kasaštyku Někdo to rád horké. Jako hudebník Joe, vydávající se na útěku před mafií kromě saxofonistky Josefíny také za dědice společnosti Shell, napodobil Grantovy screwballové kreace z filmů Leopardí žena a Monkey Business.
Postupně se ale vyprofiloval poněkud odlišně. Jeho oborem se stali rozverní dandyové se sklony k recesi a provokaci autorit. Zatímco Cary Grant zosobňoval v Curtisově éře rezervovaného stárnoucího gentlemana, s uličnickým Tonym se snáze ztotožňovaly mladší ročníky. Taková image vydrží jen do jistého věku, ale Curtisovi vystačila na celé dvě dekády. Kromě obou jmenovaných filmů je u nás poměrně známý i z další Edwardsovy komedie Velké závody (1965), kde se znovu sešel s Jackem Lemmonem. Mezi řadou převážně romantických a situačních komedií nestejných kvalit sehrál i několik atypických rolí v jiných žánrech. K nejvýznamnějším patří zkorumpovaný novinář Sidney Falco v satiře Sladká vůně úspěchu (1957) a rasistický vězeň-uprchlík John Joker Jackson v humanistickém dramatu Útěk v řetězech (1958). Sám za svůj nejlepší herecký výkon považoval úlohu schizofrenika Alberta v krimi Bostonský případ (1968).
Postupně se ale vyprofiloval poněkud odlišně. Jeho oborem se stali rozverní dandyové se sklony k recesi a provokaci autorit. Zatímco Cary Grant zosobňoval v Curtisově éře rezervovaného stárnoucího gentlemana, s uličnickým Tonym se snáze ztotožňovaly mladší ročníky. Taková image vydrží jen do jistého věku, ale Curtisovi vystačila na celé dvě dekády. Kromě obou jmenovaných filmů je u nás poměrně známý i z další Edwardsovy komedie Velké závody (1965), kde se znovu sešel s Jackem Lemmonem. Mezi řadou převážně romantických a situačních komedií nestejných kvalit sehrál i několik atypických rolí v jiných žánrech. K nejvýznamnějším patří zkorumpovaný novinář Sidney Falco v satiře Sladká vůně úspěchu (1957) a rasistický vězeň-uprchlík John Joker Jackson v humanistickém dramatu Útěk v řetězech (1958). Sám za svůj nejlepší herecký výkon považoval úlohu schizofrenika Alberta v krimi Bostonský případ (1968).
Podobně jako jiné hvězdy starého Hollywoodu v 70. letech přesídlil do televize. Natáčel v ní dobrodružné a kriminální seriály a stal se oblíbeným hostem nejrůznějších zábavných talk show."Troufám si tvrdit, že každý den v týdnu někde na světě běží v televizi aspoň jeden ze 122 filmů, které jsem natočil," prohlásil pyšně v jednom z posledních interview. Přestože neměl vždy šťastnou ruku při výběru rolí a žádný z jeho filmů posledních třiceti let nelze považovat za mimořádný, nezahořkl a nikdy neztratil kontakt s diváky. Na četných besedách milionkrát odpověděl, jestli to rád horké, milionkrát popřel své autorství výroku, že "líbat Marilyn Monroe bylo jako líbat Hitlera" a pohotově reagoval i na trochu nejapný dotaz, jaký epitaf si dá vyrýt na náhrobek.: "Nikdo není dokonalý."
Žádné komentáře:
Okomentovat