Záhy po odvysílání Talismanu ČT2 uvede nikoli vynikající, přesto nadstandardní televizní inscenaci Moliérova Lakomce (2002) s Viktorem Preissem v titulní roli.
Známý děj ČT shrnuje těmito slovy: "Harpagon je zámožný pán, ale svému domu vládne hamižnou pěstí. Šetří na všem, tyranizuje a omezuje své děti i personál. Zároveň je to však požitkář. Rád by si vzal za ženu mladičkou a půvabnou dívku Marianu, která však dává přednost jeho synovi Kleantovi. Dceru Elišku hodlá bez věna provdat za stárnoucího muže a Kleanta oženit s bohatou vdovou. Eliška však tajně miluje správce Valéra, který Harpagonovi naoko podlézá a snaží se získat jeho přízeň. Sňatky v domě organizuje důvtipná dohazovačka Frosina za přispění vychytralého sluhy Čipery. Po mnoha humorných zápletkách vše dopadne jinak, než si pán domu přál. Namísto Mariany objímá své ztracené a znovunalezené zlaťáky a o svých dětech nechce nic slyšet. Oba mladé milující páry si najdou prozatímní útočiště u Frosiny."
Zdeněk Zelenka, úpravce hry a režisér inscenace, ji uchopil trochu jinak, než je v kraji zvykem. Potlačil její příliš okázalou mravoličnost a neukazuje na Harpagona odsuzujícím prstem, spíš pozoruje jeho úzkost a paranoiu v tragikomickém kontextu. Blíží se tak moderním situačním komediím a naopak vzdaluje akademickému nakládání s přece jen zaprášeným textem. Vedlejším účinkem této rozvolněné modernizace jsou bohužel křečovité kreace několika herců ve vedlejších rolích. Scény, ve kterých chybí Harpagon, jsou výrazně slabší než zbytek.
Viděl jsem několik verzí Lakomce. Stanislav Neumann, Luba Skořepová a ve vypjatějších momentech i František Filipovský se zřejmě v souladu s režií nechali příliš unášet teatrálností Harpagonova monologu a jako by ho spíše zvnějšku komentovali a odsuzovali. Miloš Kopecký ho zase pojal jako muže, který si lakotu racionálně vybral a upnul se k ní jako jedinému cíli ve světě, jímž pohrdá. Je jistě těžké odolat vlivu tolika dřívějších interpretací, vyhnout se třeba jen podvědomé nápodobě.
Viktoru Preissovi se to podařilo. Jeho Harpagon je asketický, úzkostný hektik. Jeho čelo brázdí vrásky neustálých starostí se služebnictvem, dcerou, synem a jejich hýřivým požitkářstvím, kterému nebrání z vypočítavosti (jeho pletichy jsou směšně naivní), ale z přesvědčení a pudového strachu střádavé veverky, které se zčistajasna rozsypaly oříšky. Při tom všem je tak neodolatelně komický, jak umí být v analogických rolích snad jedině Louis de Funés (i on Harpagona hrál, bohužel ve filmu, jehož ambice se neslučovaly s Louisovou obvyklou komikou). Preissova téměř hmatatelná úzkost a stihomam vyvolává až obavy a soucit. Někdo by mohl namítnout, že je to špatně, že Harpagon JE negativní postava. Přesto se mi tato interpretace líbí nejvíc ze všech viděných a kvůli Viktoru Preissovi ji vřele doporučuji.
V obsazení dále figurují Jiřina Bohdalová, Jan Dolanský, Andrea Elsnerová, Filip Blažek, Michaela Maurerová, Miroslav Vladyka, Rudolf Hrušínský III., Oldřich Vlach, Jaroslav Kepka, Blažena Holišová a Jiří Datel Novotný.
Doba vysílání: neděle 7.3. v 17:20 na ČT2
Žádné komentáře:
Okomentovat