Johnny English skládá reparát

RECENZE filmu Johnny English se vrací

Rowan Atkinson

Poprvé se s agentem z leknutí setkali britští televizní diváci, když jim v sérii reklam ze začátku 90. let nabízel kreditní karty; zbytku světa byl představen v roce 2003 jako Johnny English. Přestože kvalita tehdejšího filmu zůstala za očekáváním a agentův představitel Rowan Atkinson nebyl s výsledkem spokojen, od roku 2004 začaly kolovat zvěsti o sequelu. Herec se rozhodl tentokrát nevstupovat ukvapeně do projektu, jemuž zcela nevěří, a vrátil se k němu až o pět let později, kdy si  vyjednal výhodnější podmínky. Kromě podílu na produkci si vyhradil také právo mluvit do celého tvůrčího procesu od fáze psaní scénáře až po střižnu. Je nový film lepší?

Vzhledem k výměně Englishových stvořitelů, "bondovských" scenáristů Neala Purvise a Roberta Wadea (Jeden svět nestačí a tři následující bondovky) za spoluautora Prázdnin pana Beana Hamishe McColla rozhodně překvapí, že nová komedie je bondovštější a vážnější. Instantní beanovská komika, jež látala děravý originál, byla naopak účinně potlačena. Nedá se říct, že je snímek Olivera Parkera vtipnější než první film Petera Howitta. Má ale souvislejší děj, sjednotil míru nadsázky a částečně redefinoval titulního hrdinu, který se charakteristickou kombinací sebestřednosti a neschopnosti mohl snadno zprotivit, obohacením o několik nových,  sympatičtějších rysů. Jak napovídají výroky Rowana Atkinsona v rozmanitých rozhovorech i anglický název Johnny English Reborn (Znovuzrození Johnnyho Englishe), není totiž nový film ani tak snahou paběrkovat na sporném úspěchu staršího, jako spíš pokusem uchopit stejné téma jinak a lépe. A možná se i od prvního dílu trochu distancovat.

Této teorii by odpovídal i fakt, že děj filmu nijak nenavazuje na předchozí dobrodružství a nevyžaduje od publika jeho znalost. Jako by mělo být zcela vytěsněno z kolektivní divácké mysli. Nedozvíme se, co se stalo s agentkou Lornou, s níž Johnny před lety navázal vztah, ani s jeho pobočníkem Boughem. Ačkoli bych rád vyhověl očividnému přání tvůrců neohlížet se zpátky a začít s čistým stolem, nemůžu to udělat. Všechno, v čem je nový film jiný (a často opravdu lepší) vynikne právě ve srovnání se starším.

Na začátku filmu Johnnyho Englishe zastihneme mezi tibetskými mnichy, kde se už pátým rokem pokouší zocelit své slabiny a vyrovnat se s traumatem z profesního selhání, jehož se dopustil při akci v Mozambiku. Co přesně se tehdy stalo a jak to souvisí s novým případem, se dozvídáme až v průběhu děje z hrdinových flashbacků. Na vysvětlování ostatně není čas, neboť agent nedbá pochybností svého duchovního mistra, zda je připraven vrátit se k britské tajné službě, a s nadějí na reparát se ujímá úkolu zabránit možnému atentátu na čínského premiéra a rozkrýt identitu i úmysly členů zločinecké organizace jménem Vortex.

Ovšemže znovu zpacká, co může, tentokrát jsou mu ale dopřány i jasnozřivé chvilky. K pamětihodným scénám patří Johnnyho pronásledování nepřítele, který se zmocnil klíče k trezoru s tajnou zbraní. Zatímco mladší a fyzicky disponovanější darebák přeskakuje ploty, skáče z jedné střechy na druhou a v potu tváře ztéká stěnu hongkongského mrakodrapu, English při jeho pronásledování s rozvahou pravého budhisty použije dveře, žebřík a výtah.

Těch pět let ho vůbec hodně změnilo. Staronový hrdina tentokrát klade zájmy své země nad své vlastní, mnohdy překvapí odvahou, jindy zase schopností poučit se z dřívějších chyb. Tam, kde by jeho mladší já zbaběle uteklo z místa činu nebo svedlo způsobenou pohromu na nepřítomnou osobu (k takovému zakončení jistě sváděla třeba scéna inzultace staré dámy, již si nešťastně splete s nájemnou vražedkyní), nynější agent pokorně překousne moment hanby a s omluvami na rtech se pokouší vlastní chybu odčinit. Jako by ho tibetský exil naučil pokoře, Johnny až na jednu výjimku nepronáší chvástavé monology a nepřehlíží, co je očividné. Můžete namítnout, že tyto momenty patřily v "originále" k nejvtipnějším, ale podle mého názoru jimi byl Howittův film přesycen. Oliver Parker ví lépe, kolik těchto situací jeden film snese a kdy se s okoukaným vtipem rozloučit a posunout vyprávění o kus dál.

Odbourán byl také jiný problém. Rowan Atkinson si tentokrát pečlivě hlídá mimiku a nikdy nedopustí, aby tělo jeho nové postavy posedl nepokojný duch Mr. Beana. Znemožní-li se před lidmi, na jejichž úsudku mu záleží (například když sedí na nekontrolovaně klesající a stoupající židli na poradě MI7), zachovává kamennou tvář v pošetilé naději, že tak jeho podivné chování nikdo nezpozoruje. Jeden ze vzácných momentů, v němž se Atkinson dopouští gumových grimas a neklidné gestiky, je odůvodněn tím, že Johnny English jedná pod vlivem drogy. V řadě scén ale vyjádří vše potřebné tu pohybem obočí , jindy úsměškem nebo úsporným gestem. Nejedna scéna je o to vtipnější.

I ostatní postavy jsou sice obsazeny schopnými herci, dlužno ale dodat, že většině z nich nenabízejí víc než jednostrunnou šarži. Gillian Anderson si zahrála asertivní hlavu MI7, jež má o schopnostech staronového agenta značné pochybnosti, Dominic West jako agent 1 je Englishovi nedostižným vzorem, Rosamund Pike v roli behaviorální psycholožky Kate novou platonickou láskou a Tim McInnerny ztvárňuje zdejší variaci na bondovského vynálezce Q. Všechny tyto postavy by se bez větších změn mohly pohybovat v universu skutečných bondovek nebo bournovek, protože veškerý komediální prostor je pečlivě vyklizen ve prospěch Atkinsona. Výjimku v řadě nahrávačů představuje Daniel Kaluuya, hvězda britských televizních seriálů Skins a Psychoville. Začínající agent Tucker, přidělený Englishovi jako pravá ruka, má v sobě nepochybně víc života než jeho předchůdce Bough v podání bezradného Bena Millera.

Kdyby předešlý film neexistoval, Johnny English se vrací by byl jen docela průměrnou špionážní komedií. Příběh není zvlášť originální a velmi se podobá zápletce příbuzného (ale méně vyrovnaného) filmu Dostaňte agenta Smarta. Akční scény, kterých je tentokrát víc, jsou natočeny solidně, i když přece jen prozrazují, že Oliver Parker si rozumí lépe s adaptacemi Oscara Wildea. Nicméně ze srovnání s filmem z roku 2003 pokračování vychází jako vítěz. Ani jednou jsem se necítil trapně, Johnnymu jsem tentokrát ze srdce přál, aby svým malověrným nadřízeným vytřel zrak a Rowan Atkinson mě příjemně překvapil v trochu jiné komediální poloze, než jaké se věnuje běžně.

MODRÁ KREV: 60%

Originální název: Johnny English Reborn

Režie: Oliver Parker, Scénář: Hamish McColl, William Davies a Oliver Parker

Hrají: Rowan Atkinson (Johnny English), Daniel Kaluuya (agent Tucker), Rosamund Pike (Kate), Gillian Anderson (Pegas), Dominic West (Simon Ambrose alias Agent 1), Tim McInnerny (Patch Quatermain)

Premiéra v ČR: 13. října 2011

The Dirdy Birdy

Před několika dny jsem na YouTube objevil animovanou grotesku, která prý kdysi běžela na MTV jako předěl mezi jednotlivými pořady.  Skoro se stydím přiznat k tomu, jak vtipná mi ta drobná obskurnost připadá a kolikrát jsem ji během posledních několika dní viděl. Ale nedá se nic dělat; má dokonalý timing, návykovou hudbu a je svým nekompikovaným způsobem k popukání. Dosavadní počet hodnocení na ČSFD - 17 - si zaslouží být zvýšen.

ČSFD profil filmu

Drahý Billy...

Během získávání rešerší pro potřeby článku Svědek obžaloby jsem narazil na několik pozoruhodných dopisů, adresovaných režisérovi Billymu Wilderovi (Pojistka smrti, Sunset Blvd., Někdo to rád horké a jiné). Co mu psali Agatha Christie, Charles Laughton, John Huston, Clint Eastwood nebo Alfred Hitchcock?

Billy Wilder (1906-2002)

Alfred Hitchcock  (1899-1980), režisér (Okno do dvora, Vertigo, Psycho, Ptáci)

Posílat režisérům a producentům gratulace k premiéře nebo získanému ocenění patřilo sice k běžným konvencím starého Hollywoodu, ale pisateli podobných lístků byli obvykle herci, kteří se toužili mocným mužům vlichotit do přízně s nadějí na budoucí roli. Obdržet černé na bílém, že srovnatelně významný kolega a konkurent v boji o diváky obdivuje vaši práci, mělo nepochybně větší váhu. První Hitchcockův lístek se týká filmu noir Pojistka smrti (1944), druhý tragikomedie Byt (1960).

"Vážený pane:

Včera večer jsem měl to veliké potěšení spatřit půvabný film a rád bych řekl, že dvěma nejdůležitějšími slovy po "Pojistce smrti" jsou "Billy Wilder".

Alfred Hitchcock"

"Vážený pane Wildere,


včera jsem viděl BYT. Nemohu vyjádřit slovy, jak moc se mi líbil a jak skvěle je natočen.

Dojem byl tak silný, že mě přiměl napsat vám tento vzkaz. S nejsrdečnějšími pozdravy Alfred Hitchcock"

John Huston  (1906-1987), herec a režisér (Maltézský sokol, Africká královna, Bílá velryba)

Další chvála Pojistky smrti (1944). V dopise zmiňovaný Charlie je Wilderův častý spoluscenárista Charles Brackett.  John Huston ovšem přehlédl, že v případě Pojistky smrti se Billy Wilder výjimečně obešel bez Brackettovy spolupráce a scénář napsal se spisovatelem Raymondem Chandlerem.

"Drahý Billy,

v krátkosti ti řeknu, jak vysoko si cením Pojistky smrti. Je excelentní ve všech ohledech - od příběhu (gratulace Charliemu), přes kameru (gratulace starouši Johnovi) a herecké výkony (gratulace hercům) po režii (gratulace tobě za příbeh, kameru, herecké výkony a režii).

S přáním všeho nejlepšího srdečně John"

Agatha Christie  (1890-1976), spisovatelka (Deset malých černoušků, Vražda v Orient expresu)

První dáma detektivky byla mimo jiné známá nedůvěrou v odchylky filmových adaptací svých děl od předlohy. Billy Wilder se mohl jen domýšlet, co asi říkala na jeho poměrně progresivní zpracování její hry Svědek obžaloby (1958). Dopis není datovaný, ale protože autorka zmiňuje Lawrence Bachmana, producenta detektivních komedií s její slečnou Marpleovou, dá se předpokládat, že Wilderovi napsala mezi lety 1961-1964, kdy se tato volná série natáčela.

"Drahý Billy Wildere, 

Larry Bachman mi řekl, že jste se nikdy nedozvěděl, jestli se mi líbil váš film Svědek obžaloby. Nuže - líbil se mi. Víc než to - bavila jsem se, což se mi dosud při sledování žádného filmu podle mé předlohy nestalo. Odvedl jste skvělou práci a váš film stále velmi obdivuji. Jako spousta lidí. Dovolte tedy, abych vám složila poklonu. 

 Vaše Agatha Christie"

Charles Laughton  (1899-1962), herec (Zvoník od Matky Boží, Vzpoura na lodi Bounty) a režisér (Lovcova noc)

Na filmu Svědek obžaloby (1958) Wilder poprvé a naposled spolupracoval se slavným britským hercem, domestikovaným v USA. Laughton byl za svou roli obhájce sira Wilfrida Robartse nominován na Oscara, ale odnesl si ho Alec Guinness za film Most přes řeku Kwai. Vysvětlivky ke jménům v dopise: Audrey je Wilderova žena, Elsa - Elsa Lanchester, herečka a manželka Charlese Laughtona, rovněž nominovaná na Oscara za Svědka obžaloby, v němž hrála ošetřovatelku sira Wilfrida.

"Nejdražší Billy,

Věřím, že mě znáš dost abys věděl, že říkám pravdu, napíšu-li ti, jak jsem šťastný, že jsem nedostal Oscara. Kdykoli na něj pomyslím, dostanu chmurnou náladu. Nevěřím v integritu té zatracené věci, když si uvědomím, že Garbo žádného nedostala, Chaplin ho nedostal, ani Hitchcock ho nemá. Ty nějakého máš, drahý příteli? Nevzpomínám si.

Pošpinilo by mou pověst, kdybych neodmítl něco, na co shlížím s vrchu, a jsem zavázán Lloydu Wrightovi, že jsem to nemusel udělat.

Byl jsem strašlivě konsternován, když jsem se dozvěděl, že ty nejsi ani nominován za svůj scénář a režii "Svědka", ačkoli nepatřím k těm pošukům, a vím, v čem je pravá cena. Říkám si, že je pro tebe svým způsobem nevýhoda, že nejsi herec a nevidíš tváře obyčejných lidí, jak se rozzáří, když přijdou, aby ti řekli že takový film právě viděli. To je jediná věc, která skutečně znamená, že naše úsilí stálo za tu námahu.

Bůh žehnej tobě i "Svědkovi", drahý Billy, i době, kterou jsme spolu strávili o prázdninách; patřila k nejlepším momentům mého života. Doufám, že spolu budeme brzy znovu spolupracovat. Už jsem přišel o příliš mnoho v bojích o pozici a při kompromisech v práci s lidmi, kterým jsem nedůvěřoval nebo je neměl rád.

Scénář mé hry je dokončen. Kopii má Taft Schreiber. Nemám jinou, kterou bych ti poslal. Ředitelství škudlí na rozpočtu, což je v divadle nejspíš dobře. Vše, co mám, je scénář pro sebe a Elsu. Vzkázal jsem Taftovi, aby ti text poslal" (zbytek nečitelný vinou zvětšeniny Laughtonova podpisu). 

"Pozdravuj Audrey

Charles Laughton"

Clint Eastwood (1930), herec (Pro hrst dolarů, Drsný Harry) a režisér (Výměna, Gran Torino)

Dopis obsahuje dvě zajímavé informace. Že se tehdy čtyřiadvacetiletý zcela neznámý herec odvážně ucházel o hlavní roli Charlese Lindberga ve Wilderově filmu Přelet přes oceán, a také jak dlouho se tento film připravoval. Od data dopisu z roku 1954 do roku 1957, kdy měl film premiéru, Wilder stačil natočit dva jiné filmy. Lindberga hrál nakonec James Stewart, nepopiratelně příliš starý na svou roli, a film u diváků zcela propadl. Eastwood se ke slávě propracoval cestou epizodních rolí v béčkových filmech typu Tarantule (1955).

"Vážený pane Wildere,

děkuji Vám, že jste si našel čas se na mě podívat, když byl pan Athur Lubin tak laskav a představil mě při Vašem natáčení. Pan Solly Baiano z Warner Brothers se zdál být nakloněn možnosti mého obsazení do role Lindberga, když mě navštívil tady v Universalu, se kterým mám kontrakt.

Zneklidnilo mě, když jste řekl panu Lubinovi, že byste rád viděl kamerové zkoušky. Jediná, kterou se mnou Universal udělal, byl jeden z těch nepříjemných rozhovorů, při kterém jsem se necítil moc dobře, i když mi nakonec pomohl podepsat kontrakt. Až dojde na obsazování, upřednostňoval bych náš osobní rozhovor před promítáním těch kamerových zkoušek, protože od doby jejich natočení jsem se v každém ohledu zlepšil. Cítím, že o mých kvalitách byste se lépe přesvědčil při osobním rozhovoru.

Znovu vám děkuji a doufám, že jsem vás nestál příliš mnoho času. Těším se na naše další setkání.

V úctě Váš
Clint Eastwood"