Zemřel Leslie Nielsen, maskot parodií

Leslie Nielsen (1926-2010)

28. listopadu zemřel na Floridě po dvoutýdenním onemocnění plic Leslie Nielsen, herec s křivolakou kariérou a komik z leknutí. Bylo mu 84 let.

Bylo by křečovité zveličovat Leslieho talent nebo význam. V jeho bohaté filmografii převažují zapomenutelné televizní seriály a béčkové filmy rozmanitých žánrů, ale jen hrstka z nich stojí za zvýšenou pozornost. Kanadský herec, jehož ostře řezané rysy zprvu předurčily k rolím hlavních kladných hrdinů ve filmech, které si nemohly dovolit zaplatit skutečné hvězdy, se pěkně načekal, než našel svou parketu. Cesta k uznání byla v jeho případě lemována zaměnitelnými podpůrnými rolemi v seriálech jako Columbo nebo To je vražda, napsala, v dobrodružných či kriminálních filmech, sci-fi, thrillerech nebo westernech. Své role z většiny těchto žánrů později zparodoval.

Jestliže určitý okruh diváků nedá dopustit na filmy jako Zakázaná planeta (1956) nebo Dobrodružství Poseidonu (1972), zcela jistě není důvodem kreace Leslieho Nielsena. Průlom v jeho kariéře nastal v roce 1979. Lesliemu bylo 53 let a bratři Jerry a David Zuckerovi se spolu s Jimem Abrahamsem chystali natočit film, který určil směřování filmových parodií na tři desítky let dopředu. Film, který způsobil, že i přísný kritik Roger Ebert časem začal stárnoucího herce nazývat "Laurencem Olivierem filmové parodie". Film, díky němuž zní dnes zcela absurdně, že se Leslie v témže roce ucházel o hlavní roli v Kubrickově Osvícení. Film Připoutejte se, prosím!

"Už jsme měli Lloyda Bridgese, Roberta Stacka a Petera Gravese. Když přišla řada na obsazení role Dr.Rumacka, vzpomněli jsme si na chlápka, kterého jsme viděli snad ve stovkách televizních show a matně si vzpomínali, že snad hrál kapitána Posedionu. Jak se k čertu jmenuje..? Ukázalo se, že se jmenuje Leslie Nielsen a byli jsme nadšení, že souhlasí se schůzkou. Ne snad proto, že by byl vtipný, ale právě pro jeho dlouhou řadu vážných rolí. Když jsme je sledovali, smáli jsme se jako blázni."   (David Zucker)

Leslie byl zřejmě ze schůzky poněkud nesvůj a mohla za to právě jeho nezkušenost s daným žánrem. Zucker vzpomíná, že aby roli v komedii získal, opakovaně upozorňoval, že hrál v jedné epizodě M.A.S.H.e. Vtip filmu byl ale právě v tom, že nesmyslné repliky v bizarních situacích pronášeli herci, které by ze smyslu pro humor nikdo nepodezříval. Trio Zucker-Abrahams-Zucker si Leslieho kreaci zamilovalo a publikum se svíjelo smíchy.

Přesto nelze říct, že by se Leslie Nielsen stal ze dne na den hvězdou komedií. Sci-fi parodie Příšera nebyla milá (1981) zesměšňovala filmy jako Vetřelec, Blízká setkání třetího druhu a seriál Star Trek. U diváků  beznadějně propadla a nevedla si o mnoho lépe ani v pozdějších letech, kdy byla uvedena pod novými názvy Starship (v reakci na úspěch Brooksových Vesmírných těles) a Naked Space, případně Hacked Space (po fenoménu Bláznivých střel). Později natočil řadu dalších parodií, v nichž zesměšnil například Vymítače ďábla (Bláznivý exorcista) nebo Ben Hura (výlet do Itálie s názvem S.P.Q.R. 2000 e 1/2 anni fa). Obecně se ale dá říci, že jakýkoli úspěch či neúspěch Leslieho Nielsena v komediálním žánru byl podmíněn účastí nebo neúčastí někoho z týmu ZAZ za kamerou.

S pokračováním Připoutejte se, prosím! 2 (1982) nemělo trio ZAZ autorsky nic společného a Leslie Nielsen v něm nehrál. Celá čtveřice totiž tou dobou natáčela televizní seriál Police Squad! U nás nikdy neuvedená šestidílná série parodovala rutinérské policejní seriály a přivedla na svět poručíka Franka Drebina. Zpětně je velice udivující, že seriál nebyl úspěšný. Rozdíl mezi ním a pozdější filmovou trilogií s Drebinem je, že Police Squad! paroduje více neohrabanou televizní formu vyprávění a  nezúčastněnou rutinu herců než vnitřní klišé žánru. Nejadresněji prý mířil na seriál s Lee Marvinem M Squad (1957-1960). Dobře známé situace, kdy si postavy v dlouhých polopatických dialozích cosi sdělují a herci při tom nevědí co s rukama, zde vedou k destrukci rozmanitých rekvizit nešikovným Drebinem a rozpačité snaze tyto incidenty přejít, jako by byly součástí hry. Leslie Nielsen zde hraje spíš nešikovného herce v mizerném seriálu z policejního oddílu, než nešikovného policistu jako v pozdějších filmech. Přesto jde o stejný princip humoru a pokud můžete, rozhodně seriál vyhledejte.

Bláznivá střela

 Přestože se forma seriálu neosvědčila, sama postava Franka Drebina byla i díky Lesliemu Nielsenovi natolik životaschopná, aby se kolem ní dal vystavět film. Bláznivá střela (1988) a její dvě pokračování (1990 a 1993) patří do zlatého fondu filmové parodie a v tradici Připoutejte se, prosím! sází na často doslovně přetočené scény z rozmanitých filmových hitů, postavené na hlavu třaskavou pointou, "nežádoucím" dějem ve druhém plánu nebo vizualizací metafor z dialogů. Víc a víc prostoru dostává také čistý situační humor, který by obstál i v neparodické komedii a třeba destrukci strojené vznešenosti oscarového ceremoniálu z třetího dílu považuju za jednu z nejvtipnějších sekvencí amerického filmu 90. let.

Kéž by se Leslie Nielsen vždy držel clouseauovských vážných úmyslů Franka Drebina a všechny ty šílenosti prováděl s kamennou tváří. Bohužel hazardoval s přízní publika a každou Bláznivou střelu nebo Utopence na útěku (jehož v roce 1998 režíroval dlouholetý gagman ZAZ Pat Proft) vyvážil nejméně jedním upitvořeným Panem Magorem (1997) či 2001: Vesmírnou prdou (2000). Dobrá místa má jistě i Agent WC 40 (1996) a kapitolou pro sebe jsou rozporně hodnocené Drákuloviny (1995).

Přesto se Leslieho kredit časem snižoval a relativně příznivé reakce na jeho pidirole v novodobých parodiích jako Suprhrdina (2007) nebo Spanish movie (2009) lze vysvětlit spíš jejich celkově slabou úrovní, mezi níž je "jednooký" Leslie králem. Jistou pozornost si podle mě zasluhuje jeho poslední spolupráce s Davidem Zuckerem Bláznivá střela: Amerika v ohrožení (2008), o které jsem blíže referoval v samostatném článku.

Bláznivá střela: Amerika v ohrožení

4. červenec. Leslie Nielsen vypráví vnoučátkům pohádku o politicky angažovaném dokumentaristovi Michaelu Maloneovi, který nenáviděl Den Nezávislosti. Pro vytoužený úspěch a laciné pozlátko odborných filmových cen se neváhal spojit ani s muslimskými teroristy, aniž přemýšlel o jejich skutečných úmyslech. Teprve po zjevení Johna F. Kennedyho, generála Pattona, George Washingtona a jistého country zpěváka prohlédl a docenil konzervativní hodnoty, které USA tímto velkým dnem slaví... Charles Dickens by byl jistě překvapen, jak kuriózním způsobem lze uchopit jeho Vánoční koledu.

Viděl jsem většinu parodií, na kterých se podílel David Zucker, jeho bratr Jerry, stálí spolupracovníci Jim Abrahams a Pat Proft a zástupy jejich epigonů. Byly mezi nimi lepší, horší, skvělé i příšerné. Mírně provokativní. Infantilní. Absurdní. K zbláznění vtipné. K uzoufání trapné. O žádné z nich bych ale neřekl, že je opravdu kontroverzní. Dokud David Zucker pod pláštíkem jedné z nich nenatočil politickou agitku.

"Tento film může být urážlivý pro malé děti, mladé lidi, staré lidi, lidi středního věku, některé pravicově orientované lidi, všechny levičáky, teroristy, pacifisty, válečné štváče, rybáře, křesťany, židy, muslimy, ateisty, agnostiky (i když jim byste to museli dokázat), pro členy organizace ACLU, liberály, konzervativce, neo-cons, ex-cons, budoucí cons, republikány, demokraty, knihovníky, barevné lidi, bezbarvé lidi, anglicky hovořící, pro lidi anglicky nehovořící, pro lidi nehovořící vůbec, muže, ženy, tedy spíše pro ženy a pro profesory NY league. Američtí domorodci by měli být v pohodě." (varování českého distributora)

Parodický debut trojice Zucker-Abrahams-Zucker Kentucky Fried Movie (1977) ještě režíroval John Landis. Film, který jsem neviděl, je kompilátem několika dějově neprovázaných parodií a předchází ho pověst průkopníka politicky nekorektní srandy v americkém filmu. Právě takové, jakou se vyznačovaly kousky jako Připoutejte se, prosím! (1980) nebo série Bláznivých střel (1988-1994). Poslední Zuckerovy filmy mají shodou okolností také v názvu "movie". Scary Movie 3 a 4 jsou ale v nejlepším případě unavenou rutinou, projevem ohnutého hřbetu a smutným koncem filmového trendu, který David Zucker kdysi spoluvytvářel. Konvenční a stereotypní série citací z populárních filmů, opepřená pády, křikem a šťavnatými oplzlostmi v podání hýkajících teenagerů a hvězd z výprodeje. Součást mainstreamu v nejhorším myslitelném smyslu slova. Po všech těchto zakázkách přišel opět s autorským projektem, určeným jinému publiku. Propagace přesto nešťastně staví na stejných principech jako půltuctu předešlých "movies" a jejich publikum se právem cítí být oklamáno. 

V traileru je k vidění tlustý chlapík nápadně podobný Michaelu Mooreovi, který cosi samolibě hřímá, cpe se hamburgerem, nevšímaje si okolí sejme několik postižených dětí a opakovaně dostane do nosu. Pro větší názornost je komentářem popisován adjektivy jako "neblaze proslulý", "totálně arogantní" a "naprosto bezradný". Nutno říct, že Michael Moore, z kterého si An American Carol otevřeně střílí, je snadný terč. Je tlustý, upocený, nevychovaný a nepochybně i zvyklý na podobné invektivy. Jenže to, čím se trailer snaží získat alespoň část teenagerského publika, tvoří nanejvýš pětinu filmu. Většina humoru je chytřejší, spoléhá na určité znalosti americké historie i současných politických souvislostí a rozhodně není parodií ve smyslu remaku scén Mooreových filmů s novými, jadrnými pointami. Je to satira, která osobu MM konfrontuje s tím, co hlásá, do všech nepříjemných důsledků, a  která při vší nadsázce poukazuje na nebezpečí bagatelizace terorismu.

Kuriózní a trochu znepokojivé je, že s přibývajícími minutami řídnou gagy typu "instruktážní video pro muslimské teroristy" nebo "zvěrstva radikálních křesťanů" a houstne zjevná snaha zcela vážně hájit ty, které Michael Moore obvykle napadá jako škůdce v kožichu jeho představ o společenských hodnotách. Ne přímo adresně. Film se například důsledně vyhýbá jakékoli narážce na George Bushe. Ale zatímco postavy z Mooreova/Maloneova tábora jsou systematicky nahlíženy z posměšné perspektivy, jeho oponenti jsou hájeni a nazíráni jako rozumní a kultivovaní lidé. V žádné jiné zdánlivě podobné parodii jsem například neviděl důstojníka americké armády pateticky proklamovat svou vlasteneckou loajalitu, aniž by byl záhy pointou usvědčen z pokrytectví nebo přinejmenším uveden do nějaké pokořující situace. Stejně jako Moore, také Zucker ukazuje a říká jen to, co se hodí do výkladní skříně jeho postoje. Fakt, že bláznivá parodie s Lesliem Nielsenem vyjadřuje jakýsi názorový postoj, který lze přijmout, odmítnout, polemizovat s ním a různě ho interpretovat, je ale sám o sobě šokující.

Co je ten film vlastně zač? Myslí ty vážné scény OPRAVDU vážně? Nebo je to jakási metaparodie? Mystifikace? Není ve skutečnosti David Zucker příznivcem a přirozeným spojencem Michaela Moorea? Zdá se, že ne. Zucker sice pochází z liberální rodiny uctívačů J.F.Kennedyho (Maloneovy i Mooreovy modly), ale sám sebe nazývá "republikánem od 11. září 2001". Režíroval několik virálních spotů, polemizujících s politikou Madeleine Albright nebo Johna Kerryho a pravděpodobně není náhoda, že premiéra tohoto filmu se odbyla v říjnu 2008, přibližně měsíc před americkými volbami prezidenta.

"Lidé jako Michael Moore jezdí do zahraničí všem vykládat, že Američané jsou nejhloupější lidé na světě. Já bych rád řekl něco o skutečné Americe. To, že Amerika je silou dobra." prohlásil David Zucker v rozhlasovém interview v roce 2006, poté, co sílu dobra a skutečnou tvář Američanů zobrazil ve filmech Scary Movie 3 a 4. Zřejmě je třeba na dlouhý seznam obětí 11. září připsat další položku.

Přes všechny rozpory film doporučuji, protože v rámci svého žánrového vymezení nabízí opravdu něco nevídaného. A pokud jsem to ještě nezmínil, spousta gagů, jakkoli s jejich "vyšším účelem" nemusíme souhlasit, se vážně povedla a současná hodnocení na filmových databázích (aktuálně 26% na ČSFD a 4,5/10 na IMDB) svědčí spíš o hněvu ze zavádějící propagace. V anglicky mluvících zemích byl film později pojmenován alternativním názvem Big Fat Important Movie (Velký tlustý důležitý biják) a česká distribuce si nehezky pohrála se zdejší popularitou Franka Drebbina a láká na Bláznivou střelu: Ameriku v ohrožení.

MODRÁ KREV: 70%

Originální název: An American Carol
Režie: David Zucker, Scénář: David Zucker, Myrna Sokoloff a Lewis Friedman
Hrají: Kevin P. Farley (Michael Malone), Leslie Nielsen (Leslie Nielsen), Jon Voight (George Washington), Kelsey Grammer (generál Patton), Chris Anglin (John F. Kennedy), Trace Adkins (Trace Adkins, anděl smrti), James Woods (Maloneův agent), Dennis Hopper (soudce) a další