Zobrazují se příspěvky se štítkemtelevizní film. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtelevizní film. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 27. října 2011

Holy Flying Circus

RECENZE filmu Holy Flying Circus

BBC natočila a odvysílala nenápadný televizní film o kontroverzích, s nimiž se potýkala komediální skupina Monty Python po uvedení svého filmu Život Briana do kin. Psal se rok 1979, Pythoni prošli švihlou chůzí celou dekádou a průběžně posouvali hranice přijatelného v komedii. Novozákonní apokryf o muži, jehož si zaslepení věřící neustále pletou s dlouho očekávaným Mesiášem, jim ale neprošel zdaleka tak hladce jako nevinné skeče o reklamaci mrtvého papouška nebo o sebeobraně proti útokům ovocem.


Série veřejných protestů náboženských organizací vyvrcholila televizní debatou Johna Cleese a Michaela Palina s biskupem ze Southwarku Mervynem Stockwoodem a někdejším satirikem, alkoholikem a křesťanem Malcolmem Muggeridgem. Film Holy Flying Circus sliboval tyto události zrekapitulovat ve formě hraného dokumentu. Podobá se výsledek víc Duelu Frost/Nixon, nebo Monty Pythonově Létajícímu cirkusu? S rozpaky musím říct, že jsem si při jeho sledování nejednou vzpomněl na neblahý film Život a smrt Petera Sellerse. Stejně jako on vyniká Holy Flying Circus dokonale obkresleným a proto autenticky působícím vnějškem a velmi rozpačitým obsahem.

Předně je třeba říct, že ve Velké Británii Život Briana nevyvolal zdaleka takovou kontroverzi jako v USA, případně v Irsku a Norsku, kde bylo jeho promítání dokonce zakázáno. Jak se můžete přesvědčit níže, vzpomínaná debata v televizní talk show Friday Night, Saturday Morning nebyla dostatečně konfliktní, aby film vystačil s její rekonstrukcí.  Nesla se v neškodném duchu pasivně agresivního pošťuchování a jedovatých narážek. Vzhledem k tomu, že Muggeridge a Stockwood film ve skutečnosti neviděli a zakřiknutý moderátor Tim Rice očividně neprahnul po konfliktu, ochota Cleese a Palina hájit napadané dílo vysvětlením jednotlivých scén a konkrétními argumenty vyšla víceméně naprázdno. Výsledkem střetu bylo jen utvrzení obou stran o správnosti vlastních názorů a pomýlenosti svých protivníků.


Holy Flying Circus proto musel nutně leccos přidat a přibarvit a rozkošatit předcházející události, aby se stal celovečerním programem. A udělal to v duchu hesla "pravda nesmí stát v cestě zábavnému vyprávění". Nemám filmu za zlé, že jednotlivé Pythony vykresluje podle několika nejpovrchnějších vnějškových znaků. Připadá mi dokonce velmi zábavné, že zdejší John Cleese (Darren Boyd) je vizáží, gesty, mimikou i rytmem řeči důslednou replikou hercovy postavy Basila Fawltyho ze sitcomu Hotýlek. Že manželku Michaela Palina (Charles Edwards) hraje Rufus Jones, hrající Terryho Jonese, hrajícího libovolnou ženskou postavu v montypythonském univerzu. I to, že Eric Idle, Terry Gilliam a Graham Chapman zde mají podobu jednoduchých karikatur - ambiciózní mamonář, nevyzpytatelný hipík a blazeovaný gay - bych akceptoval jako svého druhu poctu pythonským skečům. Narážkami na zlidovělé repliky a povědomé situace je ostatně skrz naskrz prošpikovaný celý děj.

Důvod, proč jsem film zcela nepřijal, je jiný. I přes okázale zdůrazňovanou nevážnost narativu a neustálé zcizujicí vsuvky, jimiž jsme opakovaně upozorňováni, že sledujeme fikci, se samotné srdce filmu vzdouvá překvapivě vážnými ambicemi vypovědět cosi o dobové cenzuře. Ze sdružení Monty Python se z vůle tvůrců stává jakýsi britský Larry Flynt; plamenně se hovoří o svobodě slova, fuckuje se ve všech pádech, Pythonům je přisuzována ambice brutálně penetrovat panensky korektní tradice televizního a filmového humoru. A v tom všem tvůrci filmu tragicky minuli terč.

Zábavnost celé kauzy Život Briana tkví podle mě v tom, jak život napodobil umění a komici čelili stejnému nedorozumění jako hrdina jejich filmu. Tak jako mohl Brian Cohen stokrát vysvětlovat, že není Mesiáš, neumí uzdravovat nemocné a rozhodně nemá v úmyslu někomu kázat nebo radit, ani Pythony nelze při nejlepší vůli podezřívat z revolučních ambicí a degradovat tak skvělou komedii, jakou je Život Briana, na vulgární politický manifest. V tom se mýlili jak odpůrci filmu, tak jeho zfanatizovaní příznivci. Holy Flying Circus křísí tento omyl k novému životu.

Film otevírá scéna, v níž se ke kameře přiblíží Ježíš Kristus, pronese k divákům několik vřelých slov v aramejštině a svůj výstup zakončí mohutným zabzděním do tváře jednoho ze svých následovníků. Typický příklad gagu, který by si přál být pythonský, ačkoli je jisté, že by ho Pythoni nikdy nenatočili. Jistě ne ze strachu z cenzury, ale prostě proto, že je stěží průměrně vtipný a příliš konvenční. Z podobného soudku jsou i smyšlené postavy sektářských aktivistů, z nichž jeden trpí kombinací koprolálie a Touretteova syndromu a druhý koktá, nebo hysterický televizní producent Alan Dick, který v hrubých obrysech připomíná megalomanského producenta z jednoho pythonského skeče ("Gotroch!", vzpomínáte?), ale je příliš teatrální, příliš pitvořivý a příliš doslovně vulgární, než aby byl srovnatelně vtipný.

Holy Flying Circus není zdaleka tak odvážný, jak by si přál být vnímán. V tom, aby se stal hraným dokumentem o úzkopsé cenzuře 70. let, mu brání eklektická forma. Ať je to vsuvka, vysvětlující rozdíly mezi filmovým a skutečným Johnem Cleesem, nebo fetišistická posedlost scenáristy vulgárními výrazy, které přitom v Životě Briana i v celém pythonském díle zastávaly zcela marginální roli, všechny tyto aspekty film beznadějně vzdalují kýžené iluzi reálných událostí, jakkoli pečlivě je napodobována jejich vnější fazóna. Věřte, že mě netěší hudrovat nad filmem, na který jsem se nesmírně těšil, jako Mel Smith v níže umístěném skeči, parodujícím brianovskou televizní debatu. Ale ani já se nemůžu ubránit pocitu, že Holy Flying Circus tak trochu "znesvětil našeho Pána, Johna Cleese", nebo si přinejmenším vykládá montypythonský humor poněkud jinak, než ho vidím já.


Některé jednotlivé scény nového filmu jsou nicméně opravdu velice zábavné. Když Michael Palin mezi dveřmi diskutuje s mužem, jenž se ho snaží přimět k podpisu protibrianovské petice, nebo když John Cleese uráží Palinovu ženu a topí se v rozpacích, jakmile ji spatří ve dveřích, jsou to momenty, které by opravdu mohly stejně dobře fungovat v Létajícím cirkusu nebo v Hotýlku. Hezké jsou i gilliamovské animace a jiné formální ozdůbky. Nemůžu ale popřít, že samotný obsah filmu mě poněkud zklamal.

Rozpačitou tečkou za tímto projektem je fakt, že i on vyvolal menší mediální kontroverzi. Jak se ukázalo, samotní Pythoni z něj totiž nejsou nadšení. Terry Gilliam, John Cleese, Michael Palin i producent pythonských pořadů Iain Johnston  v různých rozhovorech vyjádřili nespokojenost a Cleese také zklamání, že mu tvůrci filmu ani neodpověděli na nabídku se na projektu podílet jako konzultant. Možná je to stařecká zapšklost pánů v letech, možná oprávněné zklamání z toho, že jejich dílo opět někdo vykládá s tak arogantní libovůlí. Jednou to už zažili. 

MODRÁ KREV: 50%
Originální název: Holy Flying Circus
Režie: Owen Harris, Scénář: Tony Roche
Hrají: Darren Boyd (John Cleese), Charles Edwards (Michael Palin), Rufus Jones (Terry Jones a manželka Michaela Palina), Tom Fischer (Graham Chapman), Steve Punt (Eric Idle), Phil Nichol (Terry Gilliam), Ben Crispin (Ježíš Kristus), Jason Thorpe (Alan Dick), Paul Chahidi (Harry Balls), Roy Marsden (Mervyn Stockwood), Michael Cochrane (Malcolm Muggeridge), Tom Price (Tim Rice), Simon Greenall (Barry Atkins)

sobota 13. března 2010

Kočár nejsvětější svátosti

Kočár nejsvětější svátosti
Jan Werich má pakostnici v noze, Miloše Kopeckého pod palcem a Jaroslavu Adamovou na krku.

S mikrokomediemi z 60. let s Janem Werichem v hlavní roli Česká televize šetří, má jich totiž všehovšudy sedm. Ale když některou odvysílá, můžete vsadit cedník, že to bude v neatraktivním čase. Tak je tomu i tentokrát. U příležitosti 85. narozenin Jaroslavy Adamové uvede nejdelší film této série, Kočár nejsvětější svátosti (1962).


Peru, 18. století: Limského místokrále Riberu (Jan Werich) trápí bolest v noze a zaměstnanci jeho domu kolem něj chodí po špičkách, aby mu nedali žádný podnět ke hněvu. Ale jak mu to říct? Jak mu sdělit, že zatímco stonal, jeho milenka, o níž nemají vědět, že je to milenka, vyvolala veřejný skandál? Herečka Camila Pericholová (Jaroslava Adamová) zběsilou jízdou kočárem, darem místokrále, vyvolala veřejné pohoršení v církevních kruzích. Na tajemníku Martinezovi (Miloš Kopecký) je toto svému vládci šetrně sdělit a připravit jej na možné diplomatické nepříjemnosti, které z toho plynou. Jak se vládce zachová? Ztrestá milenku, nebo donašeče? Zachová si důstojnost? Podlehne nenápadnému vydírání biskupa, tajemníka a ostatních, kteří by rádi z aféry získali něco pro sebe?

Původně divadelní hra Prospera Mérimée (1803-1870) La Carrosse du Saint-Sacrement stojí ve stínu jeho Carmen, přesto byla šestkrát zfilmovaná. Ale zatímco třeba ve výpravné verzi z roku 1952 stojí ve středu dění Anna Magnani jako Camila Pericholová, česká verze centralizuje nemocného místokrále a bere si tím z předlohy něco jiného, než co se samo nabízí. Pericholovou osobně poznáme až ve druhé polovině hry, kdy už mámě spoustu informací. Nejen o ní, ale zejména o těch, kteří o ní mluví, o tom, co způsobila a jak na to místokrál reagoval. S přezíravým nezájmem zamítl vše negativní jako pomluvy závistníků, ale mezi čtyřma očima s hříšnicí mluví jinak. Budete-li tuto jen zdánlivě statickou hru pozorně sledovat a poslouchat, shledáte ji nabitou událostmi.

Režie: František Filip, v dalších rolích Otomar Krejča, Miloš Nedbal a Miloš Nesvadba.

Doba vysílání: 14.3.2010 ve 12:00 na ČT2

středa 10. března 2010

Růžový Hubert

Ve vší tichosti a okrajovém čase dnes Česká televize uvede zřídkakdy reprízovanou televizní inscenaci Růžový Hubert z roku 1985.

Autorka mnoha detektivních románů Eva Kačírková zadaptovala detektivku otce žánru Edgara Wallace Černý opat jako parodickou komedii a přestože televizní láce z inscenace trčí na každém kroku, za vidění stojí. Už pro možnost srovnání s tematicky příbuzným filmem Fantom Morrisvillu (1966).

ČT ji ve své anotaci uvádí takto: "Lord Henry, skrývající za důstojnou tváří a nejistým krokem starého muže známky bývalého světáctví, jeho mladší bratr, vyzařující mužnou jistotu, starost o rodovou tradici a její neposkvrněný štít, lordova mladičká, křehká snoubenka Jana Harperová, její ve všem všudy velkoryse pojatá tetinka, synovec Artur, londýnský advokát a chlapík bez skrupulí, lordova sekretářka, atraktivní blondýnka Mary Brownová, doktor Freeman, lékař, vždy na pokraji odvážně správného řešení situací. Nechybí ani starý komorník, znající veškerá přání svého pána i jejich skutečný obsah. To jsou jen někteří aktéři děje, jehož soukolí má rozhýbat detektiv seržant Putler ze Scotland Yardu."


Nemělo by smysl zatajovat vám, že nejde o žádný klenot československé televizní tvorby. Ke správné romanticko-strašidelné atmosféře wallaceovek inscenaci chybí přesvědčivé exteriéry a důslednější vedení herců, z nichž někteří si zachovali anglickou odměřenost a smysl pro podání slovního vtipu, jiní (zejména Jan Faltýnek jako detektiv Putler) sázejí na koulení očima a křiklavé přehrávání.

Modrá krev si na štít vyvěsila dvě kategorie komedií - "neotřelé" a "neprávem zapomenuté". Zda je Růžový Hubert zapomenutý právem či neprávem, ponechám na vašem osobním úsudku, ale neotřelý bezpochyby je. V době, která přála zejména komunální satiře, příběhům o tom, jak někomu v bytě neteče voda nebo urguje na OPBH sporák, přinesl rozvernou malou parodii ze staré dobré Anglie a co si budeme říkat, takový Miloš Kopecký se u krbu ve vlastním šlechtickém sídle vyjímal jistě lépe než třeba v továrním prostředí. Věčně popletený a nepraktický lord Henry, kterého všichni kromě loajálního bratra obcházejí, šidí a podceňují, je roztomilá figurka, atypicky vyčnívající z řad Kopeckého sršatých suverénů. Nemáte-li lepší program, na Růžového Huberta se v hodině duchů podívejte.

Režie: Zdeněk Kubeček, v dalších rolích Petr Štěpánek, Stella Zázvorková, Jiří Kodet, Regina Rázlová, Zlata Adamovská, Oldřich Vízner a Karel Effa.

Doba vysílání: středa 10.3.2010 ve 23:55 na ČT1

neděle 7. března 2010

Talisman

Protože tenisové utkání Davis Cupu Belgie-Česko, plánované na nedělní odpoledne, je zrušeno, Česká televize mění program a uvede dvě znamenité televizní inscenace klasických divadelních komedií. Nejprve si posvítíme na Talisman (1991).
 
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862) byl rakouský operní pěvec, herec a především dramatik. Jeho hry, mezi jinými Lumpacivagabundus nebo Teta z Bruselu, byly a jsou často uváděny na českých jevištích. Typická pro ně byla forma zdánlivě nevázané frašky, vnějškově podobná třeba kouskům Georgese Feydeaua, která pod povrchem situační komiky skrývala poměrně adresné zacílení vtipu. Nedorozumění a záměny osob, typické ingredience žánru, zde často vyplývaly ze slov, různě chápaných podle sociálních skupin, kam jsou postavy začleněny. Tím se zase podobají pozdějším hrám Oscara Wildea.

 Talisman je dobrým příkladem hry tohoto druhu. Hlavní hrdina jménem Titus Feuerfuchs by mohl být přímým potomkem komického archetypu, který prochází stoletími světové dramatiky jednou jako Harlekýn, jindy Truffaldino, Scapino nebo Pseudolus. Vychytralý prostý člověk fikaně využívá naivity nebo hlouposti mocných, aby z nich vyzískal něco pro sebe. Titus je zrzavý. A protože ryšavost je v nadsázce této hry symbolem nízkého původu a jsou jí přisuzovány samé nehezké vlastnosti, Titus postupně skryje své vlasy pod tři paruky různých barev; podle toho, s jakou ženou si právě začne a vycítí u ní možnost dostat se s její pomocí někam výš. Prosté zahradnici tento nový objev odloudí výše postavená hospodyně či tajemnice paní hraběnky a ta se ho stejně lačně ujme později. Každá žena je něčím frustrovaná a Titem, jehož kučeravé vlasy jsou pro ni talismanem, si doufá zlepšit životní perspektivu.

Obsazení inscenace v režii Jaroslava Dudka je skvostné. Miroslav Vladyka byl tehdy v dobré formě. Vyrostl z ušatých pubescentů a jejich přehnané horlivosti, a zároveň měl ještě daleko ke spolupráci se Zdeňkem Troškou. Jako Titus tedy podává dobrý výkon a nepůsobí nepatřičně ani vedle mnohem zkušenějších partnerek. Zahradnici hraje svým obvyklým, osvědčeným způsobem Jiřina Bohdalová, tajemnici Iva Janžurová pojala jako odkvétající tuctovou ženu, která se naposled osmělí stylizovat do naivky, a konečně Jiřina Jirásková hraje zkrachovalou paní hraběnku s roztomilou směsí dominance a naivity lidí, kteří se nemusejí o nic osobně starat. V dalších, rozsahem drobných rolích uvidíte Jiřího Sováka, Josefa Beka a Zdeňka Řehoře.

Doba vysílání: neděle 7.3. v 16:20 na ČT2

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...