Heil Honey I´m Home!

Příběh největšího přešlapu v dějinách britského sitcomu.

Jednoho večera před dvaceti lety se britští televizní diváci jako obvykle podívali na další epizodu populárního sitcomu Dad´s Army a ti, kteří ještě neměli válečné legrace dost, se mohli těšit na nášup. Soukromá společnost British Satelite Broadcasting těžila převážně z akvizic. Tentokrát zvala na "znovuobjevený sitcom z 50. let". Mystifikační legenda pravila, že jde o zapomenutý výtvor amerického producenta jménem Brandon Thalburg jr. "Bude to hit-com!," slibovalo se.

O půl desáté večer vstoupil do dveří Adolf Hitler. Zdvihaje ležérně pravici, zvolal titulní větu. "Heil, honey, I´m home!" Eva Braunová vyšla v zástěře z kuchyně a vyčetla Adolfovi, že se zdržel a vystydl mu proto schnitzel. Jako každý den. Adolf vysvětluje, že je zaneprázdněný muž, ale to na Evu neplatí. "V úterý to byl Von Ribbentrop, ve středu Klaus Katzenjammer...," vypočítává Hitlerovy výmluvy a vysměje se mu, že je jen malíř pokojů. Následuje obligátní udobřování. Adolf Evě slíbí, že zítra bude na večeři doma a přivede s sebou britského premiéra Nevilla Chamberlainea. To Evě zaimponuje a přestože má držet jazyk za zuby, vše vyzradí sousedům, židovským manželům Goldensteinovým...

Zkouším si představit nic netušící diváky z roku 1990, jak tohle všechno sledují a co tomu říkají. Největší masový vrah 20. století jako bodrý strejc, který se v útulném bytečku láskyplně haštěří se svou ženuškou, přetahuje se s Chamberlainem o Mnichovskou dohodu a vtipkuje o obsazení Československa? Pravda je, že britský humor má pružnější hranice než americký, ale tohle byla silná káva. Seriál vyvolal obrovskou kontroverzi, byl okamžitě zastaven a už nikdy se nevysílal. Z plánovaných osmi epizod byly natočeny tři, po odvysílání pilotu se ale žádná z nich na obrazovky nedostala. Kde byla chyba?

Až se na pilot podíváte, záhy sami poznáte, že šlo o sitcom o jednom vtipu, který ani nebyl směšný. Jako jednorázový skeč nebo krátký film by třeba obstál, ale dívali byste se pravidelně na jakousi alternativní verzi dějin, které vyústily v genocidu a smáli se jim? Má to cosi společného se satirou Mela Brookse Producenti (1967) o vzniku nevkusem kypícího muzikálu o Hitlerovi. Jak Producenti, tak Heil, Honey zesměšňují americký vkus, pokřivené a neúplné informace o dění v Evropě a ochotu tleskat všemu, co je hýřivě výpravné (muzikál) nebo falešně laskavé a žertovné (sitcom). Seriál o Hitlerovi není náhodou stylizovaný do estetiky rodinných "gaučových" sitcomů 50. let. Tradice, kterou začal seriál I love Lucy, známý u nás spíš jako pojem, pokračuje dosud přes všechny Cosby Show, Plný dům, Krok za krokem a další. Tyto pomníčky občanského oportunismu prostřednictvím svých hrdinů glorifikují vlastnosti, které vůbec nejsou pěkné a jsou proto vděčným terčem satiry. Ale bez nějakého rámcového děje, jaký měli Producenti, bez vnějšího komentáře jde o příliš tenký led. Přesto jako kuriozita ten neblahý pilot stojí za vidění a tady je.